Každý normální člověk rozumí tomu, že demokratický režim je takový, který funguje tak, že když něco lidé nechtějí, tak to vláda nemůže dělat. Když vládní úředníci chtějí zničit základní školy pomocí tzv. inkluze, a lidé je jim to zakážou, tak se to prostě nebude dělat. Nebude. Tečka. Když vládní úředníci chtějí změnit skladbu obyvatelstva tím, že sem navezou tisíce arabských muslimů a lidé jim to zakážou, tak se to prostě nebude dělat. Tečka. Když vládní úředníci chtějí rušit dělnická pracovní místa kvůli boji proti údajnému globálnímu oteplování a lidé jim to zakážou, tak se to prostě nebude dělat. Vůbec není o čem diskutovat. Tak by to fungovalo v demokratickém režimu.
Připomínám to proto, že ministryně pro úplné zničení české vzdělanosti, Kateřina Valachová, před pár dny oznámila, že dá víc než 60 milionů korun na to, aby nás přesvědčila, že projekt inkluze je správný. 60 milionů z našich kapes.
Tady narážíme na úplně jiný způsob vládnutí. Úředníci přijmou nějaké rozhodnutí. Když to lidé nechtějí, úředníci jim vytáhnou peníze z kapes a zaplatí za ně přesvědčovací program. Když to nepomůže, vytáhnou jim z kapes ještě víc peněz. A znova a znova.
Je to politický systém, kde lid nemá právo ovlivnit dění ve své zemi. Pokud klade odpor státní byrokracii, tak ho to jenom bude stát víc peněz. Jestli si dobře pamatujete, začala tahle zrůdnost při vstupu do evropské unie, kdy vláda sebrala lidem 200 milionů korun a zaplatila na tzv. informační kampaň, ve které šířila lživé informace o tom, jaké to bude v unii.
Je zapotřebí striktně zavést princip, že vláda nesmí používat peníze daňových poplatníků na ovlivňování veřejného mínění. Nebo si přestaňme hrát na demokracii.
Je zapotřebí striktně zavést princip, že vláda nesmí používat peníze daňových poplatníků na ovlivňování veřejného mínění.
Pamatuji si, jak jsem před pár lety kroutil hlavou nad tím, jak je možné, že lidé v České republice tolik důvěřují novinám a televizi. Zatímco u nás ukazovaly výzkumy veřejného mínění, že lidé důvěřují médiím víc než jakékoliv jiné instituci, třeba ve spojených státech amerických byl novinář hodnocen jako druhá nejméně důvěryhodná osoba. Hůře na tom byli jen prodavači ojetých automobilů
Ale časy se mění. A v některých aspektech se mění k dobrému. Důvěra v televizi, rozhlas i noviny klesá. Za tři roky se snížila přibližně o polovinu. Jen menší část populace dnes věří, že se vysílá a tiskne pravda. A nezdá se, že by to dosáhlo nějakého dna. Spíš to vypadá, že důvěry v média bude dále ubývat.
To je moc dobře. Není totiž rozumné odmítat současnou politickou elitu a zároveň věřit médiím, která jsou s tou elitou spojená. Většina novinářů z médií hlavního proudu chodila do stejných škol jako dnešní politici, do stejných kaváren, četla stejné knihy a spojuje je pohrdání a nenávist vůči normálním pracujícím lidem. To jim nemůžeme vyčítat, oni za to v zásadě nemohou. Ale je naivní od nich čekat, že budou objektivní a je nesmyslné jim za to dokonce platit rozhlasové a televizní poplatky.
Důvěra v televizi, rozhlas i noviny klesá. Za tři roky asi o polovinu.
Když jsem šestého února mluvil na protiislámské demonstraci na hradčanském náměstí, slíbil jsem, že nikdy neustoupíme a nikdy se nevzdáme. Netrvalo dlouho a máme příležitost ukázat, že jsme to mysleli vážně. Ukázalo se totiž, že jsme si dovnitř Bloku proti islámu pustili lidi, kteří to chtěli jen rozkrást a zničit, takže teď musíme napravovat spoustu škod.
Ukázalo se taky, že Česká republika potřebuje efektivně fungující organizaci schopnou vyhrávat volby. Že jsou Sobotka a Babiš zločinci, kterým na téhle zemi nezáleží, to už vědí skoro všichni. Ale od téhle shody k výměně vlády je ještě dlouhá cesta. Zvlášť pokud by Sobotku a Babiše neměl nahradit někdo typu Kalouska či Fialy.
Proto zakládáme Alternativu pro Českou republiku, inspirovanou podobnou stranou v Německu.
Bráníme své právo žít po svém. Bráníme svůj národ. Bráníme západní civilizaci.
