K Vítěznému či Poraženeckému únoru

415 nebezpečných slov o chybném přístupu k historii

Varování: Následující text obsahuje narativy neslučitelné s bezpečnostní strategií EU

Z nějakých nepochopitelných důvodů se věnuje málo pozornosti útoku Franků proti Velkomoravské říši a hodně pozornosti komunistickému převratu v roce 1948. Přestože mají obě události stejně malý význam pro naši dnešní situaci a máme stejně malou šanci se z nich poučit. Jednak proto, že dnes řešíme úplně jiné záležitosti, ale především proto, že každý, kdo o takovém poučení mluví, prosazuje nějakou vlastní agendu. Občas to nabývá až tak absurdní podoby, že se varováním před opakováním Února ohánějí skuteční Stalinovi dědici z TOP09, Pirátské strany, neziskovek a havlistických bojůvek metastazovaných všude možně.

Nicméně stejně se tomu hloupému moralizování nevyhneme. Upozorním tedy na dvě myšlenkové chyby, se kterými musíme počítat.

Za prvé. Bagatelizace zločinů gottwaldovsko- stalinistického období. To, co provedli komunisté v prvních letech své vlády, bylo odporné, zločinné a neospravedlnitelné. Zničilo to životy statisíců dobrých, čestných a pracovitých lidí, včetně mnoha hrdinů protinacistického boje. Neexistuje nic, čím by se to dalo omluvit. Snad kromě extrémní hlouposti. Ti, co dnes znovu slaví Vítězný únor, jsou podle všeho tak pitomí, že si vůbec nedokážou představit, o co šlo. A to české země nechytily ze stalinismu zdaleka to nejhorší. Kdyby se tu komunisté dostali k moci v roce 1930, zabili by dva miliony lidí. Ale i tak to bylo až dost strašné.

Ve skutečnosti se mezi lety 1948 a 1989 vystřídaly tři různé politické režimy. Každý byl trochu jiný, v každém se žilo jinak

Za druhé. Lhaní o tom, že stalinský režim trval až do listopadu 89. Ve skutečnosti se mezi lety 1948 a 1989 vystřídaly tři různé politické režimy. Každý byl trochu jiný, v každém se žilo jinak. Každý z nich něco zdědil po těch předchozích a vesměs to byla spíš nevítaná dědictví. Nicméně autoritativní nacionalistický režim Husákova období neměl už s tím stalinským nic společného. V řadě ohledů se žilo svobodněji než dnes. To jen dětem ve škole se dnes lže, že během těch 40 let to bylo pořád stejné. Děti pak slyší o represích proti řeholním řádům z roku 1950 a už se jim neřekne, že v roce 1960 byli věznění kněží amnestováni. Když mladým lidem říkám, že v polovině 80. let bylo normální chodit na Půlnoční a nehrozil žádný postih, zdráhají se tomu věřit. Nebo že jsme v 80. letech mohli bez problémů chodit na koncerty Plastic People.

I husákovský nacionalistický režim měl svá omezení , vyčerpal se a nebyl schopen pokračovat. Ale to nic nemění na tom, že některé věci tehdy fungovaly lépe než dnes. Je zcela legitimní o tom otevřeně mluvit a třeba i usilovat o obnovu některých principů.

Což je, mimochodem, obrovský rozdíl proti současnému eurorežimu. Ten většině lidí nenabízí absolutně nic pozitivního.