Druhý díl rozhovoru pro Parlamentní listy (první část najdete zde)

Častým argumentem pro dobré vztahy s Ruskem i Čínou je, že EU ani USA svým ekonomickým výkonem nemohou zaručit prosperitu ČR, tudíž je nutné hledat příležitosti na Východě. Příznivci prozápadního statusu quo naopak naléhají na ještě větší posílení sepětí ČR s USA formou dohody TTIP. Která z obou cest vám dává větší smysl?

To je nesprávné dilema. Není zapotřebí vybírat si mezi obchodováním s Ruskem a obchodováním s USA. Měli bychom obchodovat se všemi, kdo jsou schopni kupovat naše výrobky a kdo jsou schopni za to něco nabídnout. Pokud ale jedna ze stran říká „když chcete obchodovat s námi, nesmíte obchodovat s nikým jiným“, jako to dělá EU, měli bychom se před ní mít na velkém pozoru. Dohodu TTIP bychom rozhodně neměli podepisovat. S americkými firmami můžeme obchodovat i bez ní.

Měli bychom obchodovat se všemi, kdo jsou schopni kupovat naše výrobky a kdo jsou schopni za to něco nabídnout. 

Co je tedy špatného na dohodě TTIP?

Když vám byrokrat předloží k podpisu dokument o více než tisícovce stran, je jasné, že ta záležitost smrdí. Kolik různých skrytých háčků je tam schováno? Kolik překvapení nás v budoucnu čeká? Podepsal byste takovou smlouvu při prodeji svého domu nebo při koupi auta? Něco takového může prosazovat jen člověk, který nemá v hlavě mozek nebo který má nekalé úmysly.

Když vám byrokrat předloží k podpisu dokument o více než tisícovce stran, je jasné, že ta záležitost smrdí.

Jak vidíte ekonomickou budoucnost Ruska? Západní komentátoři mluví o totálním zhroucení Ruské federace v horizontu několika let, ruští optimisté energicky tvrdí, že prostřednictvím užších vztahů se zeměmi BRICS a ekonomických reforem svou zemi opět postaví na nohy. Vidíte nějaké viditelné snahy o reformy? Může Putin nastartovat rozvoj některých ruských státem kontrolovaných odvětví, jako je jaderná energetika, těžební zařízení, zbraňové systémy, letectví, kosmonautika… A v kombinaci s „obchodním cestováním“ tu do Indie, tu do Turecka, tu do jižní Ameriky sehnat pro ruská strategická odvětví odbytiště? A hrozí, že se Rusko stane podřízeným státem Číny, jakýmsi jejím surovinovým zázemím či „benzínkou“, jak někteří píší?

Rusko má proti jiným zemím obrovskou výhodu. Lidé, kteří v Rusku rozhodují, tam také žijí, plánují tam strávit zbytek života a většinou počítají i s tím, že tam budou žít jejich děti. Západ se svou tendencí neudělovat některým významným Rusům víza, nebo dokonce zabavovat jejich zahraniční majetky tomu nevědomky ještě přispěl. Ruské vládnoucí elity mají zájem na tom, aby země vzkvétala. To je obrovský rozdíl proti západoevropským zemím, kde tamní elity vědí, že své země mohou zničit a přestěhovat se jinam.

I když se podíváme na nejvíc katastrofální scénáře vývoje ruského hospodářství, je zřejmé, že dopady sankcí na obyvatelstvo nebudou srovnatelně drtivé jako přijetí eura nebo přijetí evropské pomoci. Evropská byrokracie už je tak neschopná, že když se vás snaží zničit, způsobí menší pohromu, než když se vám snaží pomáhat. To není jen otázka Řecka, které bylo pod evropským protektorátem téměř zcela zničeno a kde Mezinárodní měnový fond předpovídá, že pod pokračující evropskou kuratelou nedojde ke zlepšení situace ani za 20 let. Jinými slovy. 10 let eura a evropské pomoci Řekům ublížilo více než německá okupace za druhé světové války. Stejně je tomu v Pobaltí. O těch zemích se tolik nemluví, protože tam německé banky nepřicházejí o peníze, ale dopad faktického přijetí eura má stejně děsivé důsledky. To se mohlo stát především díky tomu, že lidé, kteří rozhodují v Řecku, Pobaltí, ale i o Česku plánují pokračování kariéry v Bruselu, takže na své země kašlou.

Ruské vládnoucí elity mají zájem na tom, aby země vzkvétala. To je obrovský rozdíl proti západoevropským zemím.

A k ruské ekonomické politice. Nevíme, jakým směrem se Putinova vláda vydá, ale doufám, že to nebude rozvoj strategických odvětví. To je dobré pro úředníky, co rozhodují a berou úplatky, to generuje hezké novinové titulky, ale je to špatné pro lidi, kteří v té zemi žijí. Ještě nikdy a nikde na světě to nefungovalo. Cesta k růstu jde přes omezení byrokracie a podporu malých firem. Pokud Putin udělá krok k takovému modelu, může během pár let předstihnout stagnující Evropu. A nemusí řešit zahraniční obchodní vztahy. Ruské firmy si své zahraniční partnery dokážou najít lépe, než by to dokázali úředníci z moskevského ministerstva.

Cesta k růstu jde přes omezení byrokracie a podporu malých firem.

Pokud jde o naše vztahy k USA, levicoví aktivisté často upozorňují na údajně „lokajskou“ politiku České republiky vůči USA či na údajný nekalý vliv americké ambasády i nevládních organizací z USA na český veřejný život. Co říci k těmto nařčením? A jak zformulovat správnou českou pozici vůči nejmocnější zemi světa?

Americký velvyslanec v Praze se skutečně chová, jako by jeho hlavním cílem bylo vyvolat v České republice co nejhorší protiamerické nálady. Řekl bych ale, že jeho hloupé a arogantní chování je spíše důsledkem neschopnosti než špatného úmyslu. Je to důsledek způsobu, jakým americká vláda obsazuje místa velvyslanců. Neohlíží se na odbornost, ale odměňuje lidi za to, že sehnali peníze do prezidentovy volební kampaně. Místo velvyslance si pak mohou koupit i lidé, kteří by dělali ostudu i jako obyčejní turisté, natož jako diplomati.

Česká politika vůči USA by měla být velmi obezřetná. Amerika páchá sebevraždu v přímém přenosu, její byrokracie vytváří naprosto iracionální politiku a je nebezpečnější svým spojencům než svým nepřátelům. To není jen můj názor, tak to vidí většina seriózních analytiků i v samotných Spojených státech. Od takového bývalého spojence bychom se měli držet dál a nenechat se zatáhnout do jeho bláznivých dobrodružství.

Americký velvyslanec v Praze se skutečně chová, jako by jeho hlavním cílem bylo vyvolat v České republice co nejhorší protiamerické nálady

Václav Havel stavěl svou politiku na ochraně lidských práv, přičemž tento pojem chápal v západním, americkém výkladu. Náměstek českého ministra zahraničí Petr Drulák oproti politickým právům zdůrazňuje i práva sociální či ekologická. Co bychom měli prioritně hájit? Měli bychom nadále sledovat kategorie jako svoboda slova či politická svoboda, a to v zemích velkých i malých, blízkých i vzdálených? Nebo jsou tématy spíše rozvojová pomoc chudým zemím, sledování podmínek práce, životní úroveň či zavádění sociálních vymožeností?

Existuje jeden jediný způsob, jak pomoci chudým zemím. Otevřít jim trh, umožnit tamním firmám, aby s námi obchodovaly a nešikanovat je takzvanými sociálními právy. Všechny ostatní pokusy pomáhat chudým částem světa zatím skončily katastrofou. Pokaždé to vytvořilo tisíce nových byrokratických míst, napakovaly se na tom neziskovky a lidé v těch chudých zemích jsou na tom hůř než předtím.

Měly by být také zastaveny všechny idiotské imperialistické pokusy vnutit zemím v jiných částech světa naše představy o sexuálních menšinách, správné podobě rodinného života, vztahů mužů a žen a tak dále. Ony to vlastně nejsou ani naše společné představy. Jsou to představy úzké vrstvy západních intelektuálů. Ty návody nefungují v západních zemích a nebudou fungovat ani nikde jinde na světě.

Samozřejmě, že nemůžeme schvalovat způsob, jakým se svými obyvateli zachází vlády Severní Koreje, Saúdské Arábie nebo Íránu. Ale je zapotřebí postupovat velice obezřetně a uvědomovat si, že je primárně záležitostí obyvatel každé země, jak si chtějí zařídit své životy.

Existuje jeden jediný způsob, jak pomoci chudým zemím. Otevřít jim trh, umožnit tamním firmám, aby s námi obchodovaly.

 Základním atributem zahraniční politiky je i obranná politika. Je dostačující být členem NATO, nebo má Česká republika přistoupit k jiným formám zajištění vlastní bezpečnosti? Co stav naší armády a její bojeschopnost?

Z hlediska obranyschopnosti České republiky byl vstup do NATO vážnou chybou. Jsme dnes v situaci, kdy nemáme samostatnou armádu, ale fakticky jen pomocné jednotky působící v rámci imperiální armády, pro kterou nikdy nebudeme důležití a která nikdy nebude motivována nás bránit. Jsme úzce propojeni s Tureckem, které otevřeně podporuje Islámský stát a vývoz radikálního islámu do celého světa. Utrácíme miliardy a přitom jsme méně bezpeční než kdykoliv předtím.

Pokud by to někdo myslel s obranou českých zemí vážně, musel by co nejrychleji vystoupit z NATO a začít budovat vlastní armádu. Nejspíš kombinaci domobrany, elitních speciálních jednotek a nejspíš i vlastní jaderné síly.

Pokud by to někdo myslel s obranou českých zemí vážně, musel by co nejrychleji vystoupit z NATO a začít budovat vlastní armádu.

Je ale realistické, aby tak malá země vyvinula sílu dostatečnou k obraně?

Nepotřebujeme mít nejsilnější armádu na světě. Potřebujeme branné síly tak silné, aby případný agresor musel zaplatit vyšší cenu, než co získá naším dobytím. I agresoři zvažují náklady a výnosy. Podívejte se na Švýcarsko, není větší než české země, a už 200 let se je nikdo neodvážil napadnout. A není to jen kvůli hornatému terénu. Agresor by se mohl spokojit třeba s obsazením Ženevy a okolí. Jenže každý ví, že cena Ženevy a okolí není taková, aby se vyplatilo kvůli tomu absolvovat konflikt se švýcarskou domobranou.

Navíc rizika, kterým čelíme, jsou jiná než v minulosti. Případná agrese by nejspíš měla zcela jinou povahu než útok tankových divizí SS. Potřebujeme se bránit před tím, co nám reálně hrozí. Nepotřebujeme obranu proti tomu, co hrozilo před 50 lety.

Případná agrese by měla zcela jinou povahu než útok tankových divizí. Potřebujeme se bránit před tím, co nám reálně hrozí.

Jaká jsou ta nová rizika?

Stačí se podívat, jakým způsobem probíhají agrese v posledních letech. Jak už jsem řekl, napadení nevypadá tak, že útočí tankové divize nebo bombardéry. Napadení sousedního státu může vypadat třeba tak, že zafinancujete tamní neziskovky a povzbudíte je, aby začaly požadovat demisi řádně zvolené vlády, vyvoláte vlnu násilných demonstrací a v nastalém zmatku pak svrhnete vládu a dosadíte k moci vlastní lidi. Je to o hře tajných služeb, nikoliv o otevřeném útoku.

Jiný typ agrese vypadá tak, že vaši lidé se začnou usazovat v nějaké zemi, začne jich přibývat, chovají se agresivně, zastrašují místní obyvatelstvo, odmítnou uznávat tamní zákony a během několika let se stanou uzavřenou komunitou, které se bojí i úřady a policie napadené země. V dalším kroku vytváříte uzavřené oblasti, kde už nemá moc legitimní vláda, kam se neodváží policie a kde vládne agresor. V poslední fázi se tyto izolované oblasti začnou spojovat, takže převezmou kontrolu nad celou zemí. Proti žádnému z těchto typů agresí vám řádná armáda nepomůže. Potřebujeme domobranu a místní obyvatelstvo, které bude odhodlané bránit svou zemi třeba i velmi agresivním způsobem.

Potřebujeme domobranu a místní obyvatelstvo, které bude odhodlané bránit svou zemi třeba i velmi agresivním způsobem.

Vaše odpovědi vyznívají v podstatě tak, že celá česká zahraniční a obranná politika je úplně špatná. Jak je to možné? Čím je to způsobeno?

Není to jen zahraniční a obranná politika. Vydali jsme miliardy na sociální politiku a výsledkem jsou menšiny, které ztratily schopnost pracovat a jsou zcela závislé na státních podporách. Dali jsme miliardy na rozvoj školství a dostali jsme snížení úrovně školství a tisíce darmošlapů neschopných poctivé práce. Dali jsme stovky miliard na rozvoj průmyslu a jediným výsledkem je masová nezaměstnanost a podniky v zahraničních rukách. A mohli bychom pokračovat. Cokoliv, na co v posledních desetiletích sáhla státní byrokracie, skončilo katastrofou.

Jednou ze základních příčin toho kolapsu je důvěra, že když necháme odborníky nerušeně pracovat, bude dosaženo dobrých výsledků. To je samozřejmě pitomost. Když necháme odborníky nerušeně pracovat, odborníci zlepší své postavení na náš úkor. Nekontrolované byrokraticko-odborné aparáty v Praze a Bruselu jsou pro obyvatele České republiky větším nebezpečím než jakákoliv cizí mocnost.

Jednou ze základních příčin toho kolapsu je důvěra, že když necháme odborníky nerušeně pracovat, bude dosaženo dobrých výsledků. To je samozřejmě pitomost. 

„Tak Američani budou u nás dělat vojenskou přehlídku, aby zastrašili Putina, kdyby tu náhodou byl a viděl to. Putin ovšem nemůže dostat vízum, takže to neuvidí. Může se na to podívat v televizi, jenže americký tank nafilmovaný v Praze nevypadá o nic hrozivěji než americký tank nafilmovaný v Arizoně. Nám připadá naše byrokracie debilní, ale zdá se, že v Pentagonu dosáhli ještě vyšší úrovně. To by mě zajímalo, co tomu říkají tamní daňoví poplatníci,“ napsal jste na Facebooku...

Americká vojenská byrokracie je opravdu až neskutečně výkonná. Během Obamovy éry byl počet vojáků snížen o 150 tisíc, zatímco počet úředníků vzrostl o 50 tisíc na ohromujících 750 tisíc. Tři čtvrtě milionu úředníků! Kdyby všechno ostatní selhalo, je tu masa odhodlaných mužů a žen vyzbrojených noteboky a šanony. Tři čtvrtě milionu lidí, kteří si mezi sebou neustále vyměňují směrnice, nařízení a jiné dokumenty. Pak se nedivme, že když američtí vojáci v Iráku nebyli spokojení s přilbami, čekali skoro rok na povolení koupit jiné. A nedivme se ani, že zbraně určené pro spojence končí tak často u nepřátel a naopak. A kdo je za to odpovědný? Samozřejmě, že nikdo. Každý z těch statisíců úředníků přesně dodržuje směrnice vytvořené tím stejným byrokratickým aparátem. Jestli se někdo s takovým spojencem cítí bezpečně, je v nejlepším případě naivní.  

Lukáš Petřík