Střetnutí mezi evropskou civilizací a islámem vstoupilo do dalšího stádia. Zprávy o vraždách v Evropě už přichází po hodinách. Za pár týdnů nejspíš nastoupí cenzura, ale zabíjet se už nepřestane. Není na tom nic divného. Všichni, kdo se namáhali zjistit si alespoň základní fakta, věděli už několik let, že jakmile se muslimové přesunou do Evropy v dostatečném počtu, začnou jednat přesně takto.

Občan očekává, že se konečně začne něco dít a že evropské vlády podniknou aspoň něco k zajištění bezpečnosti. Nebo aspoň, že přestanou podnikat kroky, které situaci dále zhoršují. Ale je to očekávání bláhové. Poslední dny jednoznačně ukázaly, že vládnoucí elity jsou s vývojem v zásadě spokojeny a nemíní na svém jednání nic měnit.

Vládu, která ohrožuje samotné fyzické přežití vlastního národa, by měl logicky smést výbuch lidového hněvu. Revoluce, masové demonstrace, generální stávka, majdan… Ale nic se neděje. Lidé nadávají, bojí se, ale dál chodí do práce a dodržují zákony.

Tak by občan očekával, že vládní strany alespoň drtivě prohrají příští volby. Jenže výzkumy preferencí nenaznačují ani to. Ano, k nějakému poklesu dochází. Ale snad kromě Rakouska je to všude jen takový pokles, že ho v rámci předem domluvených stran dokáží nahradit.

Tak by občan očekával, že vládní strany alespoň drtivě prohrají příští volby. Jenže výzkumy preferencí nenaznačují ani to.

Občan zatíná pěsti v bezmocném vzteku a klade si dvě zásadní otázky. Proč jsou lidé neschopní odporu? Co mohu udělat já?

Z nejrůznějších výzkumů víme, že současnou imigrační politiku podporuje méně než desetina obyvatel (stát od státu se to liší, ale v zásadě můžeme hovořit o takto nízkých číslech). Jenže nezapomínejme, že je to ta desetina, ve které jsou koncentrováni specialisté na manipulaci veřejným míněním – sociologové, psychologové, reklamní experti, public relations specialisté, novináři, vysokoškolští učitelé a další. Není tedy divu, že dokážou neustále vymýšlet takové příběhy, které podstatnou část společnosti přesvědčí, že problém ještě není urgentní.

Během posledních měsíců se tak vystřídaly různé verze příběhu.

1. Islám je v zásadě stejný jako křesťanství. Integrace imigrantů bude hladká.
2. Problémy existují, ale jsou to fakticky sociální problémy. Když daňoví poplatníci vynaloží dost peněz, bude to možné vyřešit.
3. Ano, je řada faktů svědčících o tom, že muslimové se snaží Evropany vyvraždit nebo zotročit. Ale všechny tyto fakty jsou smyšlené (tzv. hoaxy).
4. Přiznáváme, že k vraždám a znásilňování dochází, ale dopouští se toho jen malá část muslimů žijících v Evropě. Je to otázky psychických poruch, nikoliv střetnutí civilizací.
5. Zvykněte si na to. Vzhledem k celkovému počtu Evropanů jsou počty obětí statisticky nevýznamné.

Vlastně nejvíc šokující je na tom rychlost, s jakou se verze příběhu mění. Každých pár měsíců či dokonce týdnů platí něco jiného. A rýsuje se už verze příští. Ta bude říkat, že hlavním viníkem je oběť, která svým chováním muslimy vyprovokovala. Jednou tím, že nosila příliš krátkou sukni. Podruhé tím, že venčila psa. Potřetí tím, že pobývala v místě, kde se podává alkohol. Počtvrté tím, že navštívila křesťanský kostel. Popáté tím, že neplatila daň místní islámské komunitě. Muslimové tak budou stupňovat požadavky a bezpečnostní aparáty evropských zemí se v rámci prevence útoků zaměří na prosazování islámských pravidel. To je něco, co už se začalo dít.

Ale na konci toho není bezpečí. I kdyby všichni Evropané konvertovali k islámu, nezískají tím možnost vycházet na ulici beze strachu. Stačí se podívat, jak často dochází k atentátům a vraždám v čistě islámských zemích.  

...hlavním viníkem je oběť, která svým chováním muslimy vyprovokovala. Jednou tím, že nosila příliš krátkou sukni. Podruhé tím, že venčila psa.

Bitva o záchranu evropské civilizace vstupuje do další fáze. A výsledek závisí na tom, zda se najde dost odhodlaných obránců. Není to bitva na náměstí, ale o lidské mysli. Snadno si totiž všimneme, že společnost je rozdělena v zásadě do tří skupin.

1. Vítači. Ti jsou v podstatě smířeni s vyvražděním původních obyvatel Evropy (to jsem vysvětlil zde). Nemá smysl ztrácet čas diskuzemi s nimi.
2. Lidé, kteří chápou situaci. Pro ně je typické, že nespoléhají na informace z několika mainstreamových kanálů a z vládních prohlášení. Zpravidla dostávají i nějaké zprávy přes facebook, čtou malé nezávislé servery, hovoří se známými atd.
3. Lidé, kteří jsou znepokojeni či vystrašeni (to musí být v téhle době každý), ale jsou odkázáni na státní televizi či mainstreamová média, takže se pokaždé nechají ukolébat, že situace je vlastně pod kontrolou.

Pokud se podaří otevřít oči i té třetí skupině, povede to k vytvoření většiny natolik masivní, že žádný vládní aparát nebude schopen zabránit výměně vlády a nebude schopen zabránit tomu, že se Evropané postaví na odpor. A není důvod pochybovat o tom, že případné střetnutí by bylo velmi rychlé. Jednalo by se totiž o srážku dvou populací naprosto rozdílné kvality. Kolonisté by pak nakonec mohli být rádi za kultivovaný odsun.

Bojovník této fáze války – to ale není někdo, kdo přepadá ubytovny nebo se dopouští jiných násilností. Takoví rychle skončí ve vězení a nic nevyřeší. Platným bojovníkem je ten, kdo:

• nasdílí pravdivou informaci na Facebooku,
• pošle ji e-mailem svým přátelům,
• nechá brožurku s pravdivým popisem situaci v čekárně u lékaře,
• navštíví souseda nebo pozve kolegu na pivo a řekne mu, jak se věci mají.

To je to, čím je možné prolomit monopol oficiální propagandy. Ano, je to nepříjemné, člověk si může připadat jako jehovista, ale válka nebývá příjemná. V sázce je ale příliš mnoho.

Jednalo by se totiž o srážku dvou populací naprosto rozdílné kvality. Kolonisté by pak nakonec mohli být rádi za kultivovaný odsun.

Vojáci této fáze bitvy budou také muset na sobě pracovat. Lidé v televizi slyší varování před „extrémisty“ a „xenofoby“, takže to bude chtít dobrou argumentaci, znalosti, odkazování na prameny atd.

Nicméně pokud tuhle fázi války prohrajeme, může nás čekat zoufalý boj proti politickému islámu využívajícímu celou sílu evropských policejních aparátů a nejmodernějších technologií. Ale i to by byla lepší varianta než podrobení se.