ROZHOVOR „Na konci 80. let jsme byli přesvědčeni, že komunistické školství je mizerné, a že potřebuje hlubokou reformu. Mluvilo se dokonce o tom, že je na úrovni Gabunu nebo jiné děsivě zaostalé země. Jenže přišel listopad 89, hranice zmizely, znalosti dětí byly srovnány v mezinárodních testech a ukázalo se, že to, co tady zůstalo po komunistech, bylo o třídu lepší než školy na západ od nás. Naše děti uměly lépe svůj jazyk, dokázaly lépe myslet, lépe řešit problémy a taky nesrovnatelně lépe počítat,“ říká sociolog Petr Hampl.
Dle expertů na vzdělávání neučíme děti, co je potřeba. Naše školy jsou prý navíc nedostatečně financované. Jaká je budoucnost našich dětí? Co pro ni musíme udělat?
Jsem rád, že jste položil otázku takhle komplexně. Protože ten problém je širší. Obecně platí, že když je vláda v nějaké oblasti zcela bezradná, přidává peníze daňových poplatníků. Peníze, ještě víc peněz a ještě víc peněz. Pokud vím, ve školství to už překročilo 120 miliard. Za takové peníze už by měly být vidět nějaké výsledky. Ale nejsou. Vláda doufá, že přísunem dalších peněz získá čas, uplatí kritiky a mezitím se to nějak vyřeší samo. Jenže nevyřeší. Je to naopak stále horší.
Když je vláda v nějaké oblasti zcela bezradná, přidává peníze daňových poplatníků. Peníze, ještě víc peněz a ještě víc peněz.
Pokud chceme problémy českého školství, rozplést, začal bych těmi “experty”. Protože právě oni představují jednu z hlavních příčin současného kolapsu školství.
Jak to?
Připomenu, jak problém vznikal. Na konci 80. let jsme byli přesvědčeni, že komunistické školství je mizerné, a že potřebuje hlubokou reformu. Mluvilo se dokonce o tom, že je na úrovni Gabunu nebo jiné děsivě zaostalé země. Jenže přišel listopad 89, hranice zmizely, znalosti dětí byly srovnány v mezinárodních testech a ukázalo se, že to, co tady zůstalo po komunistech, bylo o třídu lepší než školy na západ od nás. Naše děti uměly lépe svůj jazyk, dokázaly lépe myslet, lépe řešit problémy a taky nesrovnatelně lépe počítat. Drželi jsme krok se Skandinávci, všichni ostatní na tom byli podstatně hůře. Bylo by tedy logické navázat a opatrně vylepšovat – třeba cizí jazyky byly opravdu mizerné.
Takže se každých pár let reformuje školství, po každé reformě je to dražší, a jsou horší výsledky
Jenže tehdy se to věci vložili “experti”, ovládli mediální debatu a dokázali přesvědčit veřejnost, že školy jsou špatné a potřebují hluboké změny. Takže se každých pár let reformuje, po každé reformě je to dražší, a jsou horší výsledky. A co horšího, ti experti, alias multikulturní radikálové ovládli ministerstvo, úřad vlády a další klíčové organizace. Za svorné spolupráce Zelených a ODS.
Výsledkem je školství, které stojí obrovské peníze, dosahuje ubohých výsledků a jedinou předností je sladký život pro stovky expertů, začleňovačů a neziskovkářů. Nicméně přesto mám za to, že úplně klíčovým faktorem selhání jsou rodiče.
Chcete tím říct, že rodiče nesou spoluodpovědnost za problémy školství?
Bylo by logické očekávat, že rodiče budou tlačit na to, aby toho jejich děti hodně uměly a aby si osvojily pracovitost, sebekázeň a další potřebné návyky. Když bude ministerstvo dělat svou práci mizerně, že si budou rodiče stěžovat, vyvíjet nátlak na učitele a ředitele, požadovat ve školách větší přísnost a náročnost, stěžovat si starostům, případně zakládat vlastní školy zaměřené na to, aby se toho děti opravdu hodně naučily.
Pokud se najde přísnější učitel, který to chce dělat opravdu dobře a který chce děti něco naučit, vštípit jim užitečné návyky a zavést disciplínu, tak brzy narazí na rodiče...
Jenže ono to jde opačným směrem. A nemyslím jenom magory, co prosazují „svobodu od učení“. Obecně platí, že pokud se najde přísnější učitel, který to chce dělat opravdu dobře a který chce děti něco naučit, vštípit jim užitečné návyky a zavést disciplínu, tak brzy narazí na rodiče, kteří začnou své rozmazlené spratky (omlouvám se, lepší výraz není) chránit před nepohodlím. Stěžují si, šikanují učitele, rozbíjejí koncepci… jako by nenáviděli vlastní děti.
Čím to je?
Jedním z důvodů je to, že média jsou plná rad různých psychologů, protiškolních aktivistů, šarlatánů a dalších expertů, kteří dávají naprosto děsivé rady, z nichž je vidět jediné – že oni sami děti nikdy nevychovávali.
To je ale jenom část problému. Nevysvětluje totiž, proč současní rodiče berou ty rady vážně. Proč raději nesáhnou po výchovných vzorcích, které fungovaly jejich rodičům a prarodičům. Obávám se, že je za tím hlubší zmatek. Lidé vidí, že se svět mění a nevědí, co z dosavadních zkušeností bude použitelné.
Některé věci ve výchově dětí zůstaly. Třeba to, že mluvit veřejně o vlastních politických názorech je nebezpečné. Nebo že se ve škole nemá říkat, o čem se mluví doma. Že má člověk zastávat oficiální názory, ale zase ne moc horlivě, z toho by taky mohly být problémy. V tom je dnešní doba stejná jako husákovská. Jenže vedle si lidé taky uvědomovali, že pokud člověk bude poctivý, zdvořilý, pracovitý a šikovný a když bude umět rozumnou profesi, nejspíš se mu bude dařit celkem slušně a nebude nucený se zaplést s režimem. A tu druhé se změnilo. Vidíme, že i poctiví pracovití lidé mohou být do druhého dne bez práce a nikoho nebude jejich osud zajímat – jen kvůli rozhodnutí nějakého korporátního manažera kdesi v centrále. Vidí, že se jim vysmívají bezcharakterní hajzlíci, co neumí nic kromě přiblblého opakování frází.
V první řadě je zapotřebí, aby se poctivost a pracovitost začala vyplácet, výchovné vzorce se tomu pak rychle přizpůsobí.
Většina rodičů si to neříká přesně těmito slovy, ale je zmatená. Kdyby kolem sebe viděla spokojené blahobytné řemeslníky, co tvrdě pracují a daří se jim dobře, bylo by z toho jasné, jak vychovávat svoje děti. Ale když vidí udřené lidi žijící v nejistotě, že jim přiblbá vládní regulace může zničit, co roky budovali, a vedle toho slyší o nepředstavitelných sumách, jaké si rozdělují neziskovky a profesionální lovci dotací…
Obávám se, že tady žádné školení o správné výchově nepomůže. V první řadě je zapotřebí, aby se poctivost a pracovitost začala vyplácet, výchovné vzorce se tomu pak rychle přizpůsobí.
Není problémem, že je příliš mnoho vysokých škol a roste kvantita na úkor kvality? Není více potřeba učňovské školství a technické obory?
Nejspíš ano. Ale především by se mělo říct, k čemu vlastně vysoké školy jsou a kdo je má platit. Byly časy, kdy univerzity vychovávaly úzkou vrstvu mudrců. V jiných dobách to byla zase příprava pro vyšší odborné pracovníky – šéfy technických týmů nebo třeba ředitele škol. Co je ale smyslem dnes? Žádná taková debata neproběhla. Místo toho vznikl stav, kdy v podstatě stačí, aby si vedení školy vymyslelo obor, sehnalo si nějaké studenty a státu vzniká povinnost to platit. To je přece proti zdravému rozumu. Pak se nemůžeme divit, že vznikají stále bizarnější a zbytečnější obory.
Co otázka indoktrinace dětí ve školách? Řada lidí kritizuje propagaci genderu (tedy teorie, že pohlaví je sociální konstrukt a každý si ho může zvolit bez ohledu na biologické danosti), multikulturalismu, propagaci EU, sexuální výchovu s propagací homosexualismu… Nebyla by na místě více výchova k patriotismu, rodinné výchova či branná výchova? Tedy věci, které utužují loajalitu občanů ke svému státu a posilují jeho stabilitu…
Vlastně to docela dobře zapadá do současného systému, kdy policie pomáhá zločincům a šikanuje oběti. Nebo kdy armáda nehájí hranice vlastní země, ale poskytuje nepříteli pohodlnou dopravu.
Zajímavější otázka je, proč ta ideologická masáž funguje. Vždyť je ještě stupidnější než komunistická agitace 80. let a tu nebral vážně vůbec nikdo. Tady je dobré si uvědomovat, jak je důležité, že multikulturní neziskovkáři mohou předvádět úspěch, sílu a blahobyt. Děti vidí „Tihle lidé jsou na tom mnohem lépe než naši rodiče. Proto jsou jejich názory asi nějak lepší.“ To je skutečným důvodem jejich úspěchu, nikoliv přesvědčivost argumentů.
Zajímavější otázka je, proč ta ideologická masáž funguje. Vždyť je ještě stupidnější než komunistická agitace 80. let a tu nebral vážně vůbec nikdo
Co morálka dětí ve školách? Nevychováváme tedy rozmazlené smrady, kteří se vozí po učitelích a znají jen svá práva, a nikoli povinnosti?
Není možné vtisknout dětem morálku, pokud v tom škola nebude mít jednoznačnou podporu rodičů. Bez toho si neporadí sebelepší škola.
Víme, že je problém s nedostatkem lékařů a sester, případně jiných oborů. Nemělo by platit, že pokud někdo vystuduje za peníze od státu, měl by povinnost pracovat minimálně pět či deset let u nás, než odejde do zahraničí? Případně ti, kteří by chtěli odejít hned, platili by plné školné?
Tady opět narážíme na problém, který už jsme zmínili. Co je vlastně úkolem vysoké školy. Vedení dnešních univerzit to bere tak, že jejich úkolem je provozovat kvalitní výuku, a že stát má povinnost platit. To vyplývá ze samotného ideálu nezávislé univerzity.
Buď platí náklady stát a potom může stát určit, kdo tam bude studovat a co. Nebo chce být univerzita svobodná a potom si musí sehnat peníze na provoz sama.
Můj názor je, že nejlepší by bylo tyto takzvané nezávislé univerzity úplně zrušit. Buď platí náklady stát a potom může stát určit, kdo tam bude studovat a co. Potom by stát mohl snadno říct: Zaplatíme lidem školné pouze výměnou za slib odpracování 10 let. Nebo chce být univerzita svobodná a potom si musí sehnat peníze na provoz sama.
Ptal se Lukáš Petřík.
Publikovaly Parlamentní listy dne 13. července 2018.
