Proč feministkám nevadí radikální islám?

Otázka týdne z 8. listopadu 2019

Je možné vyhrotit práva žen do extrémní podoby a zároveň akceptovat, že je žena bytost nižšího druhu, která žádná práva nemá? Je možné spojit ty nejradikálnější požadavky na ženskou nadřazenost a přitom akceptovat kamenování, bičování, mrzačení genitálií a prodávání do otroctví? Radikální feministky všechno tohle dokážou a všem ostatním nad tím zůstává rozum stát.

Samozřejmě, v první linii „gendertetky“ tvrdí, že se v běžném islámu ty všechny děsivé věci nedějí o nic častěji než v běžné evropské společnosti. Když ovšem dojde na lámání chleba, je jejich postoj pokaždé stejný. Hnutí genderových aktivistek nemá nejmenší problém s dvacetiletými tresty vězení za sundání muslimského šátku. Hnutí genderových aktivistek nemá nejmenší problém s nucenými dětskými sňatky. Hnutí genderových aktivistek nemá nejmenší problém s fyzickým bitím žen, pokud k němu dochází v muslimských domácnostech. Když švédská policie oznámí, že není schopna chránit ženy před přepadáním na ulici, feministky jsou s tím okamžitě smířené. Vypadá to zkrátka, že genderový ideál je společnost, kde je 50% kvóta na zastoupení žen ve vedení podniků a kde je občas nějaká manažerka ukamenována či prodána na tržišti. Kde se tato absolutně nelogická kombinace postojů bere?

Vypadá to zkrátka, že genderový ideál je společnost, kde je 50% kvóta na zastoupení žen ve vedení podniků a kde je občas nějaká manažerka ukamenována či prodána na tržišti.

Mohli bychom uvažovat, zda oba ideály přece jen nepůjdou jednou spojit. Až na základě dosavadních demografických trendů získají muslimové někde v Evropě převahu, bude třeba akceptována nadřazenost islámu. Muslimové poté části podřízené populace povolí, aby si v rámci své uzavřené komunity zavedli vlastní pravidla. Na ulici by tedy vládla šaría se vším všudy a uvnitř luxusní ohrazené komunity by přežívala genderová pravidla. Předobrazem může být dnes čtvrť cizích diplomatů v Saudské Arábii. Dokud bude muslimská vláda potřebovat služby téhle skupiny, proč ne? Dějiny nás učí, že takové soužití zpravidla netrvá dlouho. Dříve či později se na muslimské straně objeví někdo, komu vše bude připadat „vlažné“ nebo „odpadlické“ a dá bezbranné podřízené komunitě pocítit to nejkrutější z „prorokova“ učení.

Tak daleko, jak je nastíněno v odstavci výše, ovšem feministky neuvažují. Za jejich příchylností k islámu je něco jiného. Jejich mozek je totiž perfektně vycvičen, aby si takové otázky nepokládal. Správná genderová expertka se plně soustředí na jiné oblast. Klade si následující otázky:

  • Co se ode mě chce, abych si myslela?
  • Co se ode mě chce, aby cítila?
  • Dělám to správně?
  • Bude se mnou sesterstvo spokojené?
  • Co rozpočet mého oddělení?
  • Co mám dělat, aby to podpořilo moje povýšení?

Pro něco tak komplikovaného jako rozpor mezi genderovým přístupem a radikálním islámem není v těchhle angažovaných hlavinkách místa. Shodou okolností jsem měl před pár dny možnost diskutovat s jednou docentkou genderu a dostali jsme se přesně k tomu: „Paní docentko, rozdíl mezi námi dvěma je v tom, že já mám svobodu napsat třeba článek, kde chválím feminismus, a nezničím si tím kariéru. Vy ale nemůžete napsat něco sexistického, i kdybyste chtěla, protože byste tím okamžikem úplně skončila.“ Docentka odvětila: „To je čistě teoretická konstrukce. Proč bych to měla dělat? Něco takového by mě ani nenapadlo.“A tady jsme u jádra rozdílu. Paní docentka si ani neumí dokonce ani představit, že by se jí v hlavě objevila nekorektní myšlenka. Proto se vypracovala až na docentku.

Paní docentka si ani neumí dokonce ani představit, že by se jí v hlavě objevila nekorektní myšlenka. Proto se vypracovala až na docentku.

Možná se ptáte, co radikální aktivistky. Ale nenechte se mýlit. Radikální aktivistky jsou radikální přesně tak, jak je předepsáno. Jsou tedy pro práva transvestitů, práva pedofilů, práva bojovníků Islámského státu a poslušně soutěží, kdo přijde s absurdnějším požadavkem. Překročit však rámec politické korektnosti? To nepřichází v úvahu. Martin Konvička předkládá vysvětlení, které to naše dobře doplňuje. Ukazuje, že za příchylností k islámu jsou skryté submisivně-masochistické sklony. Když slečna nemá možnost je vyventilovat v intimním životě, přelévají se do odevzdanosti a podřízenosti vousatým násilníkům.

Jestliže je v určité společenské vrstvě vyžadována naprostá a tupá poslušnost, lze předpokládat, že tam budou nadprůměrně zastoupeny ty, o kterých Martin Konvička píše, jak výše zmiňováno. To ostatně potvrzuje i výzkum. Samostatné a nezávislé ženy se feminismu vyhýbají. Takže pokud vám to připadá zábavnější, můžete situaci analyzovat z jiné strany. Výsledek bude ovšem stejný. Mozky feministek jsou zvyklé bezmyšlenkovitě poslouchat. Protože islám je v tuto chvíli nejsilnější, podřizují se islámu. Kdyby ty stejné holky žily v Rusku, hodně z nich by bylo vzornými nacionalistkami, rodily by jedno dítě za druhým a byly by šťastné.

OTÁZKA Z 1. LISTOPADU:
MŮŽE EVROPSKÁ UNIE ZA ČESKOU BYROKRACII?

RSS kanál

Přihlásit se k odběru RSS kanál