600 nebezpečných slov o zametání nepohodlné pravdy pod koberec
O Pirátské straně zpravidla nepíšu. Jsou mi názorově tak vzdálení, že na tom, co dělají a říkají, nemám co komentovat. Nicméně určité zklamání přece jen cítím. Po jejich minulém volebním úspěchu jsem čekal, že budou aspoň troch antisystémoví. Že budou zábavní a že budou rozbíjet zažité byrokratické rutiny.
Jenže výsledek? Máme tu něco, co je ještě šedivější a nudnější, než ta nejhloupější státní byrokracie. Máme tu politiky, kteří jsou podle občanky mladí, ale podle projevu to jsou spíš komunisté Jakešova období nebo funkcionáři současných „demokratických“ stran. Omílání frází, omílání frází, a zase jen omílání frází odnikud nikam.
Kdo se takhle chová, ten není jen vítač. Je taky zbabělý ubožák.
Nejhorší je ta zbabělost. Pirát pronese nějakou myšlenku. Pak v PR agentuře poradí, že měl říct něco jiného. Takže máme okamžitou změnu názoru. A zase znovu.
V Evropském parlamentě Piráti hlasují společně se Zelenými pro veškerou migrační legislativu. Budiž, možná to jejich voliči opravdu chtějí. Jenže potom přijde instrukce z tiskového oddělení a promigrační ethos je ten tam. Na pirátské webové stránce tedy najdeme formulaci, kde tvrdí, že „podle usnesení by se měly zřídit bezpečné a legální migrační cesty. To neznamená otevření hranic, či vytvoření otevřené migrační cesty a koridoru pro všechny…“ Samozřejmě, že zřízení „bezpečné a legální migrační cesty“ znamená neomezené otevření hranic. Co jiného by to mohlo znamenat? Pokud si nejste jisti, stačí se podívat do globální paktu o migraci, který Piráti podporují.
Kdo se takhle chová, ten není jen vítač. Je taky zbabělý ubožák.
Nebo jiný příběh. Ivan Bartoš se nechává fotit s vlajkou teroristické organizace Antifa, a občas na to dokonce vyjadřuje hrdost. Tomu odpovídá i jeho podpis pod peticí za zákaz festivalu židovské kultury v Plzni. Jenže potom přijdou poradci s jiným názorem, a dočteme se tudíž, že pan Bartoš tu vlaku „považuje za symbol odporu německé společnosti proti nastupujícímu nacismu ve 30. letech.“ To si Bartoš myslí, že Antifa existovala už ve 30. letech? A proto se hlásí k organizaci Antifa, která je poměrně přesnou kopií Hitlerových bojůvek S.A.?
To si Bartoš myslí, že Antifa existovala už ve 30. letech? A proto se hlásí k organizaci Antifa, která je kopií Hitlerových bojůvek S.A.?
A do třetice. Místopředseda Pirátů Jakub Michálek v televizní debatě pronesl větu, že už Masaryk prý varoval před dezinformacemi na internetu. Viděly ho statisíce lidí. Z jeho výrazu a kontextu diskuze je zcela zjevné, že to bylo myšleno vážně. Jakub Michálek prostě nevěděl, že v Masarykově době ještě nebyl internet.
Budiž, může se stát, že pod tlakem a v nervozitě plácl hloupost. Nebo po něm jeho voliči prostě nechtějí dějepisné znalosti. Jenže pak se pustí do práce komunikační agentura a čteme, že „jde o zjevnou připomínku fiktivního Masarykova citátu, který už mnoho let koluje po internetu…“, a který prý „patří mezi známé vtipy českého internetu.“
Tak jsem se podíval do google, kolikrát ten známý vtip najde. Hádáte správně. Ani jednou. Piráti opět lžou.
Všimněte si, že pirátské lhaní a popírání reality je označováno jako „boj proti hoaxům.“ Jako obvykle.
Čtete to, a přijde vám to líto. Ti mladí lidé by přece měli být aspoň trochu rebelští. Jenže vidíte odredované ponížené úředníčky, kteří se klepou, aby něco neudělali jinak, než jim řekl poradce z agentury. Nebo je to dokonce tak, že je v pozadí někdo bohatý a mocný, kdo občas dojde udělat pořádek mezi loutky? To by bylo ještě horší.
Podívejte se oproti tomu na vlasteneckou stranu. Tam platí, že když někdo něco řekne, tak na tom trvá. Když někdo prohlásí, že tu nechce muslimskou komunitu, tak to platí. Když někdo řekne, že se má střílet na hranicích, tak to platí. Když někdo řekne, že chce postavit politické neziskovky mimo zákon, tak na tom trvá. Protože vlastenci jsou lidé s určitou osobní integritou a určitým mravním přesvědčením.
Mimochodem, všimněte si, že pirátské lhaní a popírání reality je označováno jako „boj proti hoaxům.“ Jako obvykle. Boj proti hoaxům rovná se zametání nepohodlné pravdy pod koberec.