Otázka týdne z 28. srpna 2020
Výraz revoluce je s posledními událostmi v západním světě poměrně častá. Násilné nepokoje, zapalování budov, přebírání moci v celých městských čtvrtích… to vše lze najednou provádět beztrestně.
Jsme svědky strhávání soch, případně jejich horečnatého stavění – obojí znamená změnu režimu. Jsou zpochybňovány úplné základy všech předcházejících životních stylů a základy lidské osobnosti, včetně záležitostí tak naprosto základních jako pohlaví. Rozvrat soudnictví dosáhl takové úrovně, že už se ani nepředstírá, že jsou na všechny skupiny obyvatel uplatňována stejná pravidla. A dalo by se dlouho pokračovat. Někteří tedy hovoří o revoluci, a dokonce se objevilo přirovnání současného dění k ruské bolševické revoluci roku 1917.
Rozvrat soudnictví dosáhl takové úrovně, že už se ani nepředstírá, že jsou na všechny skupiny obyvatel uplatňována stejná pravidla.
Jedná se tedy o revoluci? Nikoliv, narážíme na jiný jev. Na něco mnohem horšího. A na něco, co vyžaduje jinou reakci.
-
Za prvé. S každou revolucí souvisí změna moci. Společenská vrstva či skupina, která byla dosud v podřízení roli, se dostává nahoru. Neurození povstávají proti urozeným. Chudí proti bohatým. Mocní proti bezmocným. Jenže v tomto případě nevidíme snahu o změnu mocenských poměrů, nýbrž o utužení a zpřísnění současné nadvlády nad těmi dole.
-
Za druhé. S revolucemi souvisí nastolení nové vlády. Třeba při již zmíněné bolševické revoluci byla křehká demokracie po pádu carského režimu nahrazena vládou leninské strany. Nový způsob řízení společnosti, nové ekonomické poměry, nový způsob rozhodování, nová kultura… prostě vstup do nové etapy.
Dnes nejsme svědky vstupu do nové etapy, nýbrž zhroucení. Ještě, než je pořádně zavedeno třetí a čtvrté pohlaví, už tu máme desítky dalších. Ještě, než byl zelený nový úděl uveden do života, už tu jsou mnohem radikálnější požadavky. Neexistuje žádná hranice, která by nemohla být překročena. Kanibalismus? Rituální pojídání výkalů? Nic není nemyslitelné, žádné dno není dost hluboko.
Kanibalismus? Rituální pojídání výkalů? Nic není nemyslitelné, žádné dno není dost hluboko.
A jak to celé tedy skončí? Jak to kdysi popsal americký sociolog Petr L. Berger. „Cyklus dekadence je u konce, když se náčelník barbarů prohlásí králem, a nastolí vlastní pořádek.“
I když to ještě působí dojmem, že současné elity pevně drží moc, ve skutečnosti se už hraje především o to, kdo bude jejich nástupcem. Jestli muslimští migranti nebo nějaká skupina buranů vzešlých ze západní civilizace. Případně jak bude bývalý západ rozdělen.
