V moderním evropském myšlení jednoznačně převládlo stanovisko, že je chybou hledat za ději a událostmi něčí vůli. Racionalita spočívá, mimo jiné, v hledání anonymních zákonitostí. Tento přístup nejprve ovládl zkoumání přírody – byly formulovány Newtonovy zákony, Ohmův zákon, zákon zachování energie a tisíce dalších. Postoupilo to až tak daleko, že kdyby někdo tvrdil, že předávání energie je řízeno vůlí nějaké bytosti, zesměšnil by se.

V dalším kroku se lidé pokusili najít anonymní a absolutně platná pravidla pro vývoj živočichů a rostlin. Zde narážíme na kontroverze, jak to bylo s dějinami lidského druhu, nicméně mnohem zajímavější oblast – jak se organismy vyvíjejí v současné době - v zásadě není zpochybňována. 

Třetím logickým krokem je popis a předvídání společenského dění pomocí stejných anonymních zákonů. Jde to obtížněji, protože testování je obtížnější, a také se stále zřetelněji ukazuje, že v různých civilizacích a různých dobách se lidé chovají trochu jinak (tudíž je obtížné hledat shodná pravidla). Nicméně mají být hledána pravidla společenského vývoje. Pánové Václav Klaus starší a Jiří Weigl to nedávno formulovali takto: „Na konceptu spiknutí založený výklad zastírá podstatu společenských jevů a popírá zákonitosti společenského vývoje. Zastánci konspiračních teorií se tak paradoxně dostávají do stejné lodi se sociálními inženýry a globalisty, kteří rovněž věří v možnost formování světa podle své vůle a přání. I zastánci konspiračních teorií jim tuto schopnost přisuzují.“

...vyrůstají konspirační teorie, které chtě nechtě musíme brát na vědomí. Stal se z nich samostatný žánr

Jenže ať chceme nebo nechceme, vedle toho vyrůstají konspirační teorie, které chtě nechtě musíme brát na vědomí. Stal se z nich samostatný žánr, který obsahuje něco z empirické vědy, něco ze scifi, něco z fantasy (což je typické i třeba pro jungiánskou psychologii).

Osobně v tomto ohledu neskrývám určitou nervozitu, protože vidím, že velmi špatné konspirační teorie rozkládají vlastenecké hnutí. Zejména, když jsou občas ještě přikrmeny tajnými službami. Tím spíše bychom se měli zajímat o nejlepší z toho žánru, a rozumně s tím pracovat. 

To všechno byl úvodní můstek ke knize Petra Hájka Úder, která z konspiračního žánru patří k tomu jednoznačně nejlepšímu. Můžeme ji brát jako obhajobu toho, že má smysl se žánrem zabývat.

Prvním dobrým signálem je, že Petr Hájek se ke konspiratikům otevřeně hlásí. Na podvod či metodickou chybu totiž nejčastěji narazíme tam, kde se nové náboženství označuje za vědecký směr, či marketingový projekt za náboženství nebo podnikání za politiku. 

..neskrývám určitou nervozitu, protože vidím, že velmi špatné konspirační teorie rozkládají vlastenecké hnutí.

Za druhé. Petr Hájek netvrdí, že má přístup k nějakému tajnému vědění. Mimochodem, to je důvodem, proč jsou konspiratici tak často terčem posměchu. Protože tvrdí, že mají detailní informace z nějakého tajného spikleneckého setkání, a že tyto uniklé informace jsou běžně dostupné na youtube. Petr Hájek je ale rozumný člověk. Má stejné informace jako čtenář. Pouze radí, jak s nimi zacházet, jak jim rozumět, jaké souvislosti hledat. To je znak racionálního přístupu. 

Za třetí. Hájkova metoda. Pokud autor Úderu nemá tajné informace z iluminátských setkání, jak tedy postupuje? Metoda spočívá v tom, že budeme předpokládat, že v pozadí je někdo, kdo vše řídí nebo přinejmenším velmi významně ovlivňuje. Nevidíme ho, neznáme ho, ale vidíme jednotlivé události. Na základě těchto událostí se snažíme uhodnout, co je jeho záměrem, jaké jsou jeho dlouhodobé cíle, a případně také něco o jeho povaze. 

Svým způsobem nás to vrací ke středověké scholastice (dnes neoprávněně opomíjené). Systematické používání myšlení, porovnávání jevů, hledání společných vlastností, systematizace, formulování hypotéz… tyto základy skutečné vědecké práce vzešly právě ze scholastiky, a lze je najít i v Hájkově verzi konspirátorství. 

Petr Hájek má stejné informace jako čtenář. Pouze radí, jak s nimi zacházet, jak jim rozumět, jaké souvislosti hledat.

Co já zvláště oceňuji, že se nespokojuje s prvním nápadem. Vezměme třeba tohle:

Předpokládáme, že v nějakém řídícím centru se rozhodnou, že lidi vystraší a zamknou doma, aby nemohlo dojít k obrovským protimigračním demonstracím. Tak to slyšíme od spousty lidí na sociálních sítích. 

Kritičtější autor ale pokládá sám sobě kritické otázky. Ony se chystaly nějaké protimigrační demonstrace? A také si zkusí představit sebe na místě ředitele světa. Kdybych byl ředitelem světa, postupoval bych tak, že bych utrácel miliardy za mediální kampaň o neexistující nemoci a zapojoval tisíce lidí do nesmírně složité předstírací akce? Neudělal bych spíš to, že bych ten virus rovnou vypustil? Opravdu můžeme předpokládat, že jsou v onom řídícím centru tak útlocitní? 

Na hypotézách, které Petr Hájek předkládá, je znát, že tento domácí úkol udělal. 

To vše dohromady dává poměrně slušnou predikční schopnost. Petr Hájek například viděl, že epidemie může ohrozit Trumpovo znovuzvolení už v dubnu, tedy v době, kdy ve všech výzkumech vedl s pohodlným náskokem. Předpověděl také, že zvládání situace v České republice a Babišovo postavení závisí na tom, zda se podaří ponechat zavřené hranice. I to se potvrdilo. Hranice byly otevřeny pro masovou turistiku a ANO na podzim ztratilo většinu krajů. 

Petr Hájek viděl, že epidemie může ohrozit Trumpovo znovuzvolení už v dubnu, kdy ve všech výzkumech vedl.

Dalším kladem je zábavný styl. Petr Hájek sarkasticky komentuje probíhající politické dění, neváhá používat ostrá slova, vyjadřovat se ke konkrétním politikům, a jeho hlavní teze jakoby mimoděk procházejí knihou. 

Tím se dostáváme k první výtce. Pro systematického čtenáře je kniha trochu obtížně uchopitelná. Teze jsou schovány v textu, ne vždy jsou jednoznačně formulovány. Určitě by se hodila nějaká shrnující tabulka. 

Tou druhou výtkou je mnohokrát opakovaná Hájkova zásada, že žádný plán nevyjde na 100%. Chápu, že to tak v reálném životě může být, ale z metodického hlediska je to velice nepříjemné. Přemýšlení o zákonitostech, které se uplatní jenom někdy, je velice obtížné. 

...otevírá prostor pro imaginaci víc, než to dokáže tradiční vědecký přístup.

Nicméně jsou to výtky dílčí. Ačkoliv rozhodně nejsem stoupencem konspiračních teorií, přečetl jsem si Úder s velikým zájmem. Kdyby byly všechny konspirační teorie takovéhle, byl by to užitečný žánr. Mimo jiné proto, že otevírá prostor pro imaginaci víc, než to dokáže tradiční vědecký přístup. A ono nakonec ve skutečné vědě není nejtěžší něco ověřit nebo spočítat, ale přijít na to, co by mohlo být skutečnou příčinou jevu. Jak to kdysi označil americký sociolog Charles W. Mills, sociologická imaginace. V tom jsou chytré konspirační teorie nedocenitelné.

A v tom je nedocenitelný i Hájkův Úder.