Omyl č. 1: Terorismus je jen zdánlivě nebezpečný
Po každém teroristickém útoku se objeví nějaký ten rozumbrada, které vám vysvětlí, že se vlastně nemusíte ničeho bát. Spíše se zabijete pádem ze židle, než abyste se stali obětí teroristů, praví statistiky. Následuje výčet všemožných nepravděpodobných příčin úmrtí a rozšafná rada, abyste problém raději ignorovali. Zaručeně umřete na něco jiného, takže klídek, piánko, žádný stres.
Obavy veřejnosti z terorismu nejsou nové, uváděl již ve svém speciálu z roku 2005 (po útocích v londýnské městské dopravě) časopis The Economist. Během let zhruba 1880 až 1915 se evropská veřejnost bála extrémně levicových teroristů, kteří si říkali anarchisté nebo nihilisté. Mířili tehdy převážně na hlavy států, vysokou šlechtu a podobné kruhy. Také rakouská císařovna Elisabeth patřila mezi oběti terorismu. Kromě ní také francouzský prezident Sadi Carnot, americký prezident McKinley, italský král Umberto a další. Vyskytly se i bombové útoky na veřejnost. Atentát v barcelonské opeře roku 1893 stál 73 životů.
Islámský stát není jediným státem, který podporuje terorismus. Je tu palestinská diktatura Hamásu (kterou dotuje Evropská unie a OSN), je tu Saúdská Arábie (náš spojenec), Turecko (rovněž náš spojenec, jaké štěstí), Írán (jemuž jsme zrušili sankce, takže může klidně bádat nad atomovou bombou…)
The Economist v roce 2005 útěšně konstatoval, že tato vlna terorismu přišla a zase odešla, přičemž byla zastíněna první světovou válkou a dalšími starostmi. Jenomže The Economist neviděl pro samé stromy les. Mezi zmíněné světové starosti patřil i vznik Sovětského svazu. Extrémně levicoví teroristé si založili vlastní stát, který mocně zasahoval do světového dění po mnoho desetiletí.
Nyní je zde Islámský stát, jehož momentální stádium vývoje lze srovnat se Sovětským svazem kolem roku 1918. Zahraničí se snaží intervenovat, ale rozhodné vítězství není na obzoru. Kromě toho Islámský stát není jediným státem, který podporuje terorismus. Je tu palestinská diktatura Hamásu (kterou dotuje Evropská unie a OSN), je tu Saúdská Arábie (náš spojenec), Turecko (rovněž náš spojenec, jaké štěstí), Írán (jemuž jsme zrušili sankce, takže může klidně bádat nad atomovou bombou…)
Terorismus je ve skutečnosti hlavní světová hrozba současné doby, ať si přemoudřelé hlavy říkají, co chtějí.
Omyl č. 2: Terorismus nelze porazit
Lze se účinně bránit terorismu? Ale ano. Dokonce velmi účinně. Jak?
Především je nutné si uvědomit, že terorismus není názorový směr či ideologie. Terorismus není ani zločin. Terorismus je vojenská taktika.
Odstřižení teroristů od peněz, v první řadě od všech dotací a sociálních dávek, by byla účinná a nekrvavá válečná taktika.
Hovořit o porážce terorismu je tedy věcně nesmyslné, neboť bychom stejně mohli hovořit o porážce bombardování, útoku pěchoty nebo ponorkové blokády. Toto vše jsou pouze nástroje k prosazení něčí vůle nad nepřítelem.
Je tedy nutné si uvědomit, čí vůle stojí za terorismem současné doby a kdo je náš nepřítel. Pak je třeba provést náležitá opatření, a to nikoli ve smyslu policejního vyšetřování, ale ve smyslu válečné akce.
Válečná akce přitom nemusí ještě znamenat bombardování, invazi nebo podobné krvavé a nákladné operace. Válčit lze i úsporně.
V 70. a v 80. letech západní Evropa trpěla četnými teroristickými útoky: Velká Británie (Irská republikánská armáda), Španělsko (baskická organizace ETA), Itálie (Brigate Rosse), Německo (Frakce Rudé armády). Všechny tyto útoky byly motivovány buď separatismem nebo ultralevicovou ideologií. Tam spadaly i atentáty prováděné palestinskými Araby, zpravidla v koprodukci s evropskými ultralevičáky.
Během 90. let však náhle tento typ terorismu téměř vymizel. Irové a Baskové jakoby zčistajasna dostali rozum, ultralevicové organizace byly buď rozprášeny policií anebo prostě zanikly. Proč?
Jednoduchá odpověď: došly peníze. Sovětský svaz, teroristická velmoc, během studené války mohutně živil teroristické organizace v naději, že podkope západní pocit bezpečí a stability. Po roce 1990 však SSSR nejprve přišel o peníze a pak i o svoji vlastní stabilitu. Západní teroristé přišli bez podpory z Moskvy o zdroje a z větší části patrně i o víru ve svoji věc.
Pokud se v současnosti podaří přetnout finanční toky k teroristům usídleným v západních zemí, bude válka z větší části vyhrána. Odstřižení teroristů od peněz, v první řadě od všech dotací a sociálních dávek, by byla účinná a nekrvavá válečná taktika.
