Sedmnáctá večerní úvaha: Syndrom brouka Pytlíka

Institut Václava Klause pořádal tento týden večer o česko-německých vztazích. Člověk ty přednášky a poslouchá a dochází mu, že to, co dnes probíhá s islámskou imigrací, je součástí dlouhodobého trendu. Ta stejná skupina lidí, která teď usiluje o postupné nahrazení českého obyvatelstva arabskými muslimy, ta stejná skupina je předtím chtěla nahradit Němci. A vlastně by nejspíš byla otevřená komukoliv, kdo by chtěl české obyvatelstvo vyměnit. Kde se bere ta nenávist k vlastnímu národu? Kde se bere ta nenávist k vlastním spoluobčanům a sousedům?

Bylo o tom napsáno víc než dost. Většinou je identifikovány směs stupidních ideologií, mizerného vzdělání, finančních zájmů a intelektuálské nadutosti. Doplním k tomu ještě jeden faktor, který nazvu syndromem Brouka Pytlíka.

Zmíněného kamaráda Ferdy Mravence známe asi všichni. Všude byl, všechno viděl, všechno zná nejlépe, ale když dojde na reálnou práci, stává se z něj komická figurka.

Jako třeba předlistopadoví členové intelektuálského disentu. Češi je měli celkem rádi. Komunisti totiž štvali všechny a tihle lidé byli proti komunistům, mělo tedy smysl jim držet palce. Ale to nemohlo zakrýt, že se toho od nich moc nečekalo. Asi jako od Brouka Pytlíka.

Nemyslím teď lidi, co měli normální práci, dosahovali slušných výsledků, občas se vyjádřili proti režimu a měli z toho problémy, třeba tu práci pak ani nemohli dělat. Mám na mysli různé partičky z bytových seminářů a ilegálních koncertů, jejichž hudební úroveň vzbuzovala v nezaujatých lidech nechápavé výrazy nebo výbuchy smíchu. Když jste takovým disentem, můžete si sice s pár kamarády navzájem klepat na rameno, o co jste lepší než ostatní, ale vnímáte, co si o vás ti ostatní myslí. A někde hluboko uvnitř víte, že mají pravdu. To vám na sebevědomí nepřidá.

...partičky z bytových seminářů a ilegálních koncertů, jejichž hudební úroveň vzbuzovala v nezaujatých lidech nechápavé výrazy nebo výbuchy smíchu.

Proto jsou pro vás tak důležitá setkání se zahraničními politiky. Netrvají déle než hodinu či dvě. Tlumočník vysvětlí, že jste klíčová postava opozice. V očích zahraničního politika vidíte obdiv. Mimo jiné proto, že během té hodiny nemá šanci zjistit, že jste vlastně jen takový Brouk Pytlík, že vaše literární tvorba je ubohá a nic jiného neumíte. Nicméně obdiv tam vidíte a závěr je jednoduchý. Ti cizinci jsou kvalitnější než Češi  - rozpoznají skutečnou hodnotu.

Není pak těžké pochopit, proč tahle parta investovala úsilí do snahy znovu k nám dostat miliony sudetských Němců a obnovit stav permanentní války dvou národů žijících na stejném území. Nejspíš s tichou nadějí, že vyhrají ti lepší. Proto bagatelizace násilí proti Čechům a absurdní zveličování údajného protiněmeckého násilí. A samozřejmě lhaní a falšování dějin. Havlisté se přirozeně vyvinuli v pražskou a brněnskou kavárnu, servilitu vůči Němcům nahradila servilita vůči muslimským kolonistům. Ale lež a nenávist jako hybná síla pravdolásky, to zůstalo.

Ale lež a nenávist jako hybná síla pravdolásky, to zůstalo.

Problém těch lidí není v tom, že by tam milovali nějaké cizince. Jejich problém je v tom, že nenávidí vlastní spoluobčany. Protože jejich spoluobčané jsou pro ně takové zrcadlo. Člověk se podívá do zrcadla a vidí Brouka Pytlíka nebo dokonce kolaboranta s totalitní okupační správou. Pryč s takovým zrcadlem! Pryč s lidmi, kteří nás takhle vidí! To raději nějaké cizí lidi, kterým nerozumíme a o kterých tudíž můžeme doufat, že nás vnímají jako schopné a šlechetné osobnosti.

Poučení z toho je, že lidé, kteří jsou ambiciózní a přitom neumí nic pořádného, že takoví lidé jsou nebezpeční. Země, kde školy produkují takové lidi, se nutně musí dostávat do problémů.

 

RSS kanál

Přihlásit se k odběru RSS kanál