„Podívejte se, co nám ti hrozní bruselští úředníci nařizují!,“ voláme často my odpůrci Impéria. „Zameťte si před vlastním prahem, česká ministerstva nařizují ještě nesmyslnější regulace,“ kontruje protistrana.

Je to spor, který nemá řešení – protože je naprosto nesmyslný. Ve skutečnosti evropská byrokracie závisí na národní a naopak. Pokusím se to vysvětlit.

Na semináři o Evropské bankovní unii to předpověděl Aleš Michl. Byla to asi jediná pozitivní věc, která tam zazněla. 

Jiná varianta vývoje je totiž jen zbídačený kontinent, jehož hospodářství je udržováno ve stavu komatu, nezaměstnanost neustále roste a životní úroveň klesá. V každém případě je dobré vědět, co můžeme čekat, a začít se včas připravovat. Proto na zmíněném semináři, vedeném prezidentem Klausem, nechyběl ani spolupracovník Finmagu.

Prostý lid si opět může - ústy své pečlivě vybrané zástupkyně - užívat bezstarostného života smetánky.

Tak se nám vrátily časy, kdy si dělnická třída ústy svých vybraných zástupců užívala žranic a dalších radovánek. Rozdíl je v tom, že tehdy se jednalo o šeptaný vtip, zatímco dnešní stranická vedení to provádějí veřejně a okázale. Až tak daleko jsme dospěli 25 let po listopadu 1989 a 10 let po vstupu do EU.

Dotace a směrnice za nás nebudou vyrábět automobily ani péct chleba.

Narazil jsem na textík, který mě potěšil a nedalo mi to, abych se nepodělil se čtenáři svého blogu.

Změnila se doba? Už nebude třeba pracovat?

Kdo připravuje zvací dopis? Možná budete překvapeni.

Přibývá článků, úvah a debat o tom, kdo je v České republice ruským agentem. Tím nejhorším je pochopitelně Václav Klaus, ale odhady ostatních se liší. Je tedy obtížné šikanovat někoho konkrétního, což je nuda. Uvádím proto pár jmen, což – jak věřím – povede ke zvýšení národní bezpečnosti České republiky a zejména některých pražských kaváren.

Tentokrát nejde o spor demokracii s komunismem, ale o válku evropských kavárenských intelektuálů proti zbytku světa.

Už řadu několik let se setkávám s tvrzením, že když impérium nedokáže vyřešit svoje vlastní problémy, snaží se vyvolat válku a že se to začne dříve či později týkat i Evropské unie. Nevěřil jsem tomu. Ač velmi skeptický k její současné byrokratické podobě, myslel jsem, že je na takové věci příliš změkčilá. Mýlil jsem se.