Pozn. Následující projev byl pronesen na půdě senátu v červnu 2012. Tedy v době, kdy Nečasova vláda působila zcela stabilně a kdy jména Ištvan a Šlachta znalo jen pár odborníků. Když jsem zmiňoval možnost puče a ústavní změny, šlo o obecnou poznámku. Totéž platí o zmínce o „mediálním magnátovi“ – Andrej Babiš tehdy ještě nevlastnil nakladatelství Mafra.

Dámy a pánové, dobré odpoledne,

Moderátor: Ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek říká, že řešením krize by bylo, aby Evropa ty lidi přijala. Abychom z nelegální migrace udělali migraci legální a abychom migraci vzali spíš jako příležitost než jako problém. Je to podle vašeho soudu to ideální řešení?

Co s údajnými uprchlíky a ochranou hranic

Máme za sebou několik emotivních dnů, kdy prostorem létají silné výrazy a kdy spousta skupin ventiluje různé zájmy. I já jsem se neúmyslně do tohoto sporu zapletl, když jeden estébák vytáhl mou drobnou poznámku prohozenou v malé skupince a udělal z ní kauzu. Nicméně zdvihám rukavici a pokusím se problém pojednat.

Mezi dnešními účastníky „jízdy dragounů“ a vojáky, kteří byli před 70 lety vítáni šeříky, je jeden podstatný rozdíl. Před 70 lety měli za sebou měsíce a roky těžkých bojů. Jejich kamarádi byli mrtví a zmrzačení, oni sami prošli nejtěžšími situacemi svého života. Porazili nejlepší armádu světa a zaplatili za to obrovskou cenu. Byli to vítězové a byli oslavováni zaslouženě.

Pokaždé, když nám média předkládají nešťastné dětské oči, můžeme s vysokou pravděpodobností soudit, že se s námi někdo pokouší manipulovat. A že se tudíž pokouší prosadit něco, co by bylo v otevřené diskuzi neobhajitelné. 

Právě to se podle všeho děje v diskuzi o pomoci obětem konfliktu v Sýrii. Tragédie je to obrovská, problémů je celá řada a není v možnostech jednoho článku je zvládnout. Navíc nechci předstírat, že jsem expertem na blízkovýchodní problematiku. Takže jen pár stručných poznámek.