Chceme-li, aby po Babišovi přišel režim poskytující podmínky pro svobodu, prosperitu a klidný slušný život, potřebujeme porozumět příčinám, které způsobily erozi a posléze zánik režimu předbabišovského.

A potřebujeme se také zbavit některých chybných hluboko zažraných představ.

Diskutují ekonomové. Jeden si opakovaně stěžuje, že oponent nemá nastudovanou ani základní literaturu a zdůrazňuje, že je pod jeho úroveň se takové debaty vůbec účastnit. Druhý mu zas po vystoupení řekne (cituji): „Takovou míru arogance jsem ještě nezažil. Všichni, kdo mají jiný názor, jsou podle vás laikové. Nebuďte takový nafoukaný.“

Co myslíte, který z nich je Václav Klaus?

Situace, kdy zákazníci sice vaše služby potřebují, ale nemohou si dovolit platit tolik, co dřív, a vládní regulace vám zároveň zdražují vstupy, není dlouhodobě udržitelná.

Místo obratu k ekonomickému růstu nás možná čeká pořádný sešup.

Podrobnější rozbor ukazuje, že nepoctivost při zadávání státních zakázek neškodí bohatství národů až tolik, někdy dokonce naopak.

Totéž platí o některých daňových únicích. Jsou ovšem situace, kdy taková nepoctivost může být zničující. Místo davové hysterie bychom měli analyzovat, rozlišovat a hledat uspořádání, v němž by poctivé jednání napomáhalo všeobecnému prospěchu a v němž by se zároveň vyplácelo.

Na semináři o Evropské bankovní unii to předpověděl Aleš Michl. Byla to asi jediná pozitivní věc, která tam zazněla. 

Jiná varianta vývoje je totiž jen zbídačený kontinent, jehož hospodářství je udržováno ve stavu komatu, nezaměstnanost neustále roste a životní úroveň klesá. V každém případě je dobré vědět, co můžeme čekat, a začít se včas připravovat. Proto na zmíněném semináři, vedeném prezidentem Klausem, nechyběl ani spolupracovník Finmagu.

Kdo si myslí, že hospodaření většiny západních států je dlouhodobě udržitelné, ten si může kupovat akcie investičních fondů nebo platit důchodové pojištění.

Ti ostatní mohou mít pocit, že není jiné cesty než koupit pole, obehnat je ostnatými dráty, vystavět kulometná hnízda a připravovat se na samozásobitelství po zániku civilizace.

Ve skutečnosti existují jednodušší a praktičtější možnosti, jak se připravit na život po finančním zhroucení států. Stačí oprášit zásady, které byly pro naše pradědečky samozřejmé.

Centrální bankéře přece platíme za to, aby udržovali správnou míru inflace.

Růst stínové ekonomiky přináší naději statisícům lidí. V oficiální ekonomice pro ně totiž místa nebudou.

Po měsících, kdy jedna katastrofická zpráva následuje za druhou, většina odvětví klesá a další tisíce lidí přicházejí o práci, se konečně objevil sektor, kterému se daří. Podle před pár dny publikované studie roste stínová ekonomika o solidních 10%!

Bližší pohled ukazuje, že nezaměstnanost neklesá. Zlepšení je výsledkem kreativní statistiky.

Můj kolega blogger a možná příští nobelista (po posledních událostech už bych se nedivil ničemu) Jan Macháček se před pár dny opřel do Jacka Welcha a vyčetl mu „ignoranci a neurvalost“. Protože se neozval nikdo z opravdových ekonomů, uvedu záležitost na pravou míru sám.