Ztráta podpory spoluobčanů, kterou prochází Barak Obama v posledních týdnech, dobře ilustruje rizika, se kterými musí pracovat každý, kdo založí strategii na charismatické osobnosti nebo značce.

Je to něco, co by měli studovat nejen politologové a šéfideologové politických stran, ale i ti, kdo prodávají konzultační služby, právníci a spousta dalších.

Charles Murray dokázal, že přebujelé sociální programy vzaly rodinám z nižších tříd šanci vést šťastný život.

Proč je důležité číst knihy amerického libertariánského politologa Charlese Murrayho?

Protože v nich odhaluje chyby, které ve Spojených státech postupně zničily sociální i vzdělávací systém a dramaticky poškodily nejchudší vrstvy. A hlavně proto, že americké chyby teď opakujeme i my.

Volební kampaň Richarda Nixona v roce 1972 sjednotila téměř všechny vzdělané a kultivované Američany: hlasovali proti němu.

Jen málokterý příslušník vyšších vrstev pochyboval, že Nixon je slabomyslný buran a jeho setrvání v Bílém domě by bylo skandální. Shodovaly se televizní stanice i veškerý tisk. A výsledek? Nixonovo drtivé vítězství, jaké se od té doby nikomu nepovedlo zopakovat.

Článek byl napsán pár dnů po Obamově znovuzvolení: 

• Amerika přechází od tradičního anglosaského modelu, založeného na střídání vlád, k modelu skandinávskému, v němž pravidelné volby fungují jako potvrzení jediné vládnoucí strany.

• Stejné procesy, jaké změnily americkou společnost, probíhají i v některých evropských zemích. Můžeme čekat velmi podobný výsledek.

Zatímco američtí Republikáni dokončili výběr prezidentského kandidáta, utratila Obamova kampaň 100 milionů dolarů za televizní reklamy, které Romneyho vykreslují jako bezohledného magnáta, který ruší pracovní místa
a připravuje lidi o práci.

Výsledek? Romney se ve výzkumech přiblížil na dostřel.

Jak by se dnešní eurohujeři dívali na vzpouru amerických kolonií proti britské koruně.

Dnes v pátek je tomu přesně 238 let, co skupina separatistů a teroristů z 13 amerických kolonií věrolomně vyhlásila takzvanou nezávislost. Svou deklaraci nezávislosti vydali v příkrém rozporu s platnou ústavu, aniž by respektovali zákony a mezinárodní právní pořádek.

Buďme vděční, že české úřady zatím nejednají tak rasisticky jako americká federální vláda.

Tak jsme si zase přečetli, že nás americké ministerstvo zahraničí považuje za rasistickou zemi.

Kdybychom chtěli být jízliví, mohli bychom na to odepsat, že Spojené státy na tom nejsou o nic lépe. Mimo jiné proto, že:

Bližší pohled ukazuje, že nezaměstnanost neklesá. Zlepšení je výsledkem kreativní statistiky.

Můj kolega blogger a možná příští nobelista (po posledních událostech už bych se nedivil ničemu) Jan Macháček se před pár dny opřel do Jacka Welcha a vyčetl mu „ignoranci a neurvalost“. Protože se neozval nikdo z opravdových ekonomů, uvedu záležitost na pravou míru sám.