Přinášíme dosud nikde v českých médiích nepublikované stanovisko U. S. Chamber of Commerce – největšího podnikatelského svazu v USA, který sdružuje asi tři miliony podniků všech velikostí.
Nová zdravotní legislativa vstoupila v platnost jen před několika dny, ale prezident Obama a vedení kongresu už zahájili PR kampaň s cílem přesvědčit Američany, že to, co udělali, by se nám mělo líbit. Budou to mít těžké. Zákon nenapravuje nic z toho, co nefungovalo a hrozí zničit to, co fungovalo.
Pamatujete se z dějepisu, co byly žluťácké odbory? Šlo o tom, že majitel podniku založil odborovou organizaci, jmenoval vůdce a fakticky odbory řídil. Do těchto vlastních odborů přihlásil všechny své zaměstnance. Celé to nemělo jiný účel než zabránit vzniku skutečné odborové organizace. A většinou to dobře fungovalo.
Analytici a profesoři nás zásobují všemi možnými i nemožnými názory, proč se USA v posledních týdnech dostaly do druhé fáze krize. A nejen oni.
Třeba slavný filmař a Michael Moore navrhl řešit situaci uvězněním šéfa ratingové agentury Standard & Poor’s. Klasická provokace levičáckého extrémisty? Z výstředního postoje se záhy stalo stanovisko administrativy!
Způsob informování o některých kauzách z poslední doby ukazuje, že na informace z médií se nedá spoléhat a že bulvární praktiky jsou rozšířenější, než se všeobecně předpokládá.
Svět po Bin Ladinovi je jiný než před ním v tom, že islámská obec znovu získala víru, že vytvoření světového kalifátu je možné. A potvrdila si, že západ je slabý, dekadentní a neschopný odporu.
Jednorázová úspěšná akce amerického komanda na tom nemůže nic změnit.
Dostalo se mi pokárání od kolegy blogera Jana Macháčka za to, jsem položil rovnítko mezi New York Times a Právo.
Takové rovnítko může znamenat dvojí. Za prvé. NYT jsou ideově ostře vyhraněným listem tlumočícím názory radikální levice. Za druhé. Právo má srovnatelnou profesionální úroveň jako proslulé neworské noviny. Pravda je obojí.
Při pohledu na včerejší výsledky amerických voleb je dobré připomenout podobnou událost před 16 lety.
Spojené státy tehdy měly levicového prezidenta a trpěly vleklou stagnací, o níž všeobecné přesvědčení říkalo, že ji Clinton zdědil po Bushovi starším. Po volebním výprasku Clinton omezil socialistické experimenty a ekonomika se po pár měsících začala vzpamatovávat.