Politická pravice stále ulpívá v úvahách z minulého století, u kterých se navíc ukázalo, že v reálném světě nefungují. Sociolog Petr Hampl upozorňuje, že svět i chápání politiky se zcela změnilo. Dnes je podle něj hlavní politická dělící linie mezi „stranou globálních elit“ a „stranou místních lidí“. Fatální je podle Hampla zejména lpění pravice na minimální roli státu, neboť se ukazuje, že nikdo jiný než národní stát nemá sílu postavit se nadnárodním elitám.

Otázka týdne ze 17. července 2020

Třicetiletý odstup od komunistického režimu by mohl stačit k tomu, abychom si staré věci nebrali příliš osobně.

Abychom byli schopni o nich nezaujatě přemýšlet a diskutovat. Abychom klidně přiznávali dobré i špatné stránky, a abychom si z toho mohli brát poučení pro naše vlastní politické diskuze a zápasy.

Podle sociologa Petra Hampla nikdo nedokáže říct, čím se měl vlastně Miloš Jakeš provinit. Podle něj usiloval o zvýšení životní úrovně na venkově, a i když byl aktivní v tvrdých letech Klementa Gottwalda, není známo, že by někoho udal, poslal do kriminálu nebo připravil o majetek. „Musíme mu přiznat podíl na tom, že posunul režim z té brutální stalinské podoby do celkem pohodových 80. let. Minulý režim by Hampl zpátky nechtěl: „Měli bychom ale dějiny toho režimu studovat, snažit se podrobně porozumět a nenechat se strhnout povrchními ideologickými klišé.

Dámy a pánové, spoluobčané, vlastenci,

Ti, kdo před dvěma měsíci doufali, že Evropská unie fakticky končí, ti jsou dnes asi zklamáni. Propaganda, dotace i vytváření nových směrnic zase jedou plným tempem, jako by se nic nestalo. Čeští eurohujeři zase ožili. 

Nicméně pár věcí se přece jenom změnilo.

Evropské státy, které počítaly s unijní pomocí pro nový rozběh ekonomiky po epidemii, se dočkaly studené sprchy. Vedení EU samozřejmě slíbilo peníze, ať už jako dotace nebo velmi výhodné půjčky. V příslušných fondech mělo být minimálně bilion eur. Jenže zbýval drobný detail – jak ty peníze do fondů dodat. Stávající řešení vypadá takto: Státy si vezmou bankovní půjčky a věřitelským bankám nabídnou právo převzít některé vládní pravomoci, včetně privatizace majetku. Takto získané peníze vloží do unijního fondu, a z toho si je pak podruhé vypůjčí.

„Obnovme Českou republiku jako plně svrchovaný, hospodářsky soběstačný a akceschopný stát, který je svými vlastními silami schopen se vypořádat s výzvami a hrozbami, s nimiž se budeme v budoucnosti střetávat,“ píše ve svém poselství Ivo Budil, které vyšlo pod názvem: Virus zase odejde. Pak odhoďme balast a učiňme Evropu opět velkou (k přečtení ZDE).

520 nebezpečných slov o obnově českého hospodářství

V nedávném rozhovoru pro parlamentky  jsem se vyslovil ve prospěch odvážné ekonomické akce. Masivní státní investice ve prospěch obnovení národního hospodářství. Českého zemědělství a českých výrobních podniků. Takové výroby, které bude zaměřena na koncové výrobky, a nikoliv na relativně jednoduché komponenty.

Sociolog Petr Hampl se zájmem sleduje, co se letos na podzim děje v české společnosti. Ať už jde o chystané připomínky listopadového výročí, nebo o spontánní lidové projevy přízně Karlu Gottovi či Jaromíru Jágrovi, které lidé s tím správným elitářským životopisem nikdy nepochopí.

Do České republiky přichází mnohem méně migrantů než do většiny evropských zemí. Přesto se jedná o takový proud, který nemá historickou obdobu a který pravděpodobně přesáhl tu míru, kdy země ještě dokáže příchozí asimilovat.