Fakta nasvědčují tomu, že se rozdíl mezi společenskými třídami se v posledních desetiletích zvyšuje a že nová vládnoucí elita sestávající z byrokratů, intelektuálů, umělců a manažerů nemá zájem na pokračování hospodářského růstu.
Proč Metternich přinesl rozkvět a Merkelová přináší zbídačení I.
Vstupujeme do roku dvoustého výročí od zahájení příprav na vídeňský kongres, kde skupina politiků (panovníků a vysokých úředníků) určila poměry, jaké budou v Evropě panovat další desítky let. Nabízí se paralela (a média už po ní sahají) se současnými jednáními odstartovanými dluhovou krizí států eurozóny. V obou případech rozhodovaly úzké skupiny, v obou případech hrál významnou roli úřednický aparát v pozadí.
V druhém kole budeme vybírat mezi tradičním socialistou Zemanem a arogantním levicovým extrémistou Schwarzenbergem.
Kníže má brilantní marketing, a tak se mu podařilo prezentovat se jako jediný silný kandidát pravice. To je image, s kterou nejspíš půjde i do druhého kola. Je tedy dobré osvěžit paměť a připomenout, že nikdy nebyl pravicovým a dokonce ani středovým politikem.
Tak jako každá barva sestává ze čtyř základních barev smíchaných v určitém poměru, i politické strany mají charakter určený poměrem čtyř základních typů politiků, kteří je reprezentují.
Chceme-li, aby po Babišovi přišel režim poskytující podmínky pro svobodu, prosperitu a klidný slušný život, potřebujeme porozumět příčinám, které způsobily erozi a posléze zánik režimu předbabišovského.
A potřebujeme se také zbavit některých chybných hluboko zažraných představ.
Nedokážu se zdržet reakce na článek Michala Kašpárka. Mezi všemi hlasy zděšenými z toho, že Svobodní konečně prorazili, je totiž jeden z mála, který obsahuje cenná pozorování. Byla by škoda, aby to zůstalo opomenuto.
Doktor Husák se už vrátit nemůže. Zato normalizace je zase tady. Zastavit ji nejspíš nedokážeme, můžeme ji ale přežít: a bylo by dobré být připraveni, až skončí.
Lidový hněv svrhl Viktora Janukovyče, který se k moci dostal státním převratem, nechal vyvraždit tisíce svých odpůrců a další stovky tisíc uvrhl do koncentračních táborů, zavedl cenzuru, instaloval špiclovský systém tajné policie, nepřipustil svobodné volby a nechal zmasakrovat pokojné demonstranty.
Poslední díl seriálu o volebním chování a zastupitelské demokracii vůbec.
Zatím jsme ignorovali otázky vývoje společnosti, snažili jsme se jen porozumět, jak se voliči rozhodují, jaké to má důsledky pro chování stran a zdá má parlamentní demokracie jiný význam než poskytnout lidem snadný cíl, aby měli na koho nadávat. Každá analýza by ale měla mít také prediktivní složku, jen to jí dává praktický význam a jen to umožňuje testovat její správnost.
