Rozhodnutí, které stojí před Řeckem, není odborné, nýbrž politické. Mají právo, aby rozhodovali Řekové a ne němečtí politici.

Řecký premiér se zachoval jako poctivý a slušný člověk. Umožnil svým spoluobčanům, aby si o dalším směřování země rozhodli sami. Je to správné. Rozhodnutí, které před Řeckem stojí, není odborné, nýbrž politické a mravní.

Nemohou nevzniknout pochybnosti o profesionální úrovni ABL. Svěřili byste své cennosti k hlídání firmě, jejíž majitel si nechá ukrást strategické dokumenty a nedokáže se ubránit proti nahrávání v soukromí?

V ČR se v posledních letech případy zastrašování a zatýkání politických odpůrců skutečně vyskytly.

Je zajímavé, že ti, kdo dnes křičí o ohrožení demokracie, to ochotně tolerovali nebo dokonce vítali.

Čtenář českých novin posledních dvou týdnů může snadno nabýt dojmu, že dochází k pokusu zneužívat policii, zavést vládu teroru a možná dokonce likvidovat politické protivníky. Prostě takový malý fašistický puč. Nebo velká česká hysterie?

Je běžnou záležitostí, že mezi novým ministrem a personálem ministerstva bývá napětí. Zpravidla to trvá několik měsíců, než se nový ministr plně podřídí svým úředníkům a rezignuje na program, se kterým byl zvolen.

Ale občas se stane, že tomu tak není. Třeba v případě ministra školství Josefa Dobeše, který se rozhodl měnit katastrofální poměry v rezortu, nepřizpůsobil se a během několika měsíců se naopak dostal do otevřené války se zaměstnanci svého úřadu.

Dostalo se mi pokárání od kolegy blogera Jana Macháčka za to, jsem položil rovnítko mezi New York Times a Právo.

Takové rovnítko může znamenat dvojí. Za prvé. NYT jsou ideově ostře vyhraněným listem tlumočícím názory radikální levice. Za druhé. Právo má srovnatelnou profesionální úroveň jako proslulé neworské noviny. Pravda je obojí.

Rozjitřená atmosféra kampaně opadla. Jedni se snaží pracovat, druzí si lížou rány a doufají, že to příště bude lepší. Takže je tu konečně prostor věcně se podívat, jak letošní parlamentní volby dopadly a proč dopadly právě takto.

Když jsem na začátku dubna napsal do svého blogu, že výměna Petra Nečase za Mirka Topolánka byl skvěle načasovaný tah, častou reakcí byl údiv.

Má být příštím ministrem financí muž, který zůstane pevný i navzdory davu rozvášněnému pod okny kanceláře?

Má jím být člověk, který dokáže odmítnout převést v tichosti pár miliard do Bruselu nebo na konto spřízněné firmy, protože to chce jeho stranický šéf? Má být ministrem financí člověk, který zůstane pevný navzdory pohrůžkám, že si na něj počkají chlapíci ze soukromé armády ČEZu?

Výměna Mirka Topolánka za Petra Nečase je výrazem vysoce profesionálního politického marketingu, na čemž nic nemění skutečnost, že možná nebyl výsledkem pečlivé analýzy, ale vznikl spontánně či náhodou.

I kdyby ODS najala nejlepší komunikační profesionály na světě, nedokázali by vymyslet nic lepšího. Jestliže někteří analytici dnes píší o riziku či chybném kroku, je to doklad spíše o úrovni práce těchto analytiků.

Ztráta podpory spoluobčanů, kterou prochází Barak Obama v posledních týdnech, dobře ilustruje rizika, se kterými musí pracovat každý, kdo založí strategii na charismatické osobnosti nebo značce.

Je to něco, co by měli studovat nejen politologové a šéfideologové politických stran, ale i ti, kdo prodávají konzultační služby, právníci a spousta dalších.