„Podívejte se, co nám ti hrozní bruselští úředníci nařizují!,“ voláme často my odpůrci Impéria. „Zameťte si před vlastním prahem, česká ministerstva nařizují ještě nesmyslnější regulace,“ kontruje protistrana.

Je to spor, který nemá řešení – protože je naprosto nesmyslný. Ve skutečnosti evropská byrokracie závisí na národní a naopak. Pokusím se to vysvětlit.

Nezávislost je skvělá třeba v umění. Ale opravdu chceme docela nezávislé i ozbrojené síly? Naši předkové by takovou myšlenku označili za šílenou.

Volební kampaň Richarda Nixona v roce 1972 sjednotila téměř všechny vzdělané a kultivované Američany: hlasovali proti němu.

Jen málokterý příslušník vyšších vrstev pochyboval, že Nixon je slabomyslný buran a jeho setrvání v Bílém domě by bylo skandální. Shodovaly se televizní stanice i veškerý tisk. A výsledek? Nixonovo drtivé vítězství, jaké se od té doby nikomu nepovedlo zopakovat.

Během čtyřiceti let komunistické vlády se poměry neustále, byť nerovnoměrně, zlepšovaly (s výjimkou let 1969–1972). Přibývalo svobody, ubývalo policejní buzerace, režim byl stále tolerantnější vůči alternativám, stoupala životní úroveň a rozšiřoval se prostor pro podnikání (byť bylo pohrdavě označováno jako melouchaření nebo šmelina). Komunistický režim v roce 1988 se moc nepodobal režimu z roku 1950. Po sametové revoluci došlo k další skokové změně k lepšímu, ale někdy od roku 1996 se poměry neustále zhoršují.

Článek byl napsán pár dnů po Obamově znovuzvolení: 

• Amerika přechází od tradičního anglosaského modelu, založeného na střídání vlád, k modelu skandinávskému, v němž pravidelné volby fungují jako potvrzení jediné vládnoucí strany.

• Stejné procesy, jaké změnily americkou společnost, probíhají i v některých evropských zemích. Můžeme čekat velmi podobný výsledek.

Televizní výzkum preferencí obsahuje školácké metodické chyby.

Drahá, ale nepoužitelná hračka, kterou si na Kavčích horách za naše peníze pořídili, tak připomíná Hummer H1 pražských strážníků. Asi nikoho nepřekvapí,
že existuje jednoduché a levné řešení, které by fungovalo lépe.

Zvýšit daně! Mocnější represi. Snížit daně! Víc kolků. Zdanit metanol jako líh. Zavést státní monopol na prodej lihovin.

Nápadů vyvolala metanolová aféra hodně a hodně různorodých. Existuje také hodně zájmových skupin, kterým záleželo na tom, aby uspělo řešení výhodné právě pro ně. A z výsledků se dá usoudit, kdo drží nejvíc moci.

Mezi těmi, kdo čekají na výsledky amerických prezidentských voleb se zvláštním napětím, jsou jistě výzkumníci Gallupova ústavu.

Zatímco většina ostatních tvrdí, že šance jsou naprosto vyrovnané, respektive Obama má nepatrně navrch, hovoří Gallup o výrazné převaze Mitta Romneyho. Všichni přitom vychází ze stejných dat.

Zatímco američtí Republikáni dokončili výběr prezidentského kandidáta, utratila Obamova kampaň 100 milionů dolarů za televizní reklamy, které Romneyho vykreslují jako bezohledného magnáta, který ruší pracovní místa
a připravuje lidi o práci.

Výsledek? Romney se ve výzkumech přiblížil na dostřel.

Prostý lid si opět může - ústy své pečlivě vybrané zástupkyně - užívat bezstarostného života smetánky.

Tak se nám vrátily časy, kdy si dělnická třída ústy svých vybraných zástupců užívala žranic a dalších radovánek. Rozdíl je v tom, že tehdy se jednalo o šeptaný vtip, zatímco dnešní stranická vedení to provádějí veřejně a okázale. Až tak daleko jsme dospěli 25 let po listopadu 1989 a 10 let po vstupu do EU.