„Naděje na prosperitu a naději se s členstvím v Evropské unii nenaplnila. Změnila se i rétorika obhajoby Evropské unie. Dnešní europropaganda je naopak založena na vyvolávání strachu, co děsivého by se stalo, kdybychom Evropskou unii opustili,“ říká sociolog Petr Hampl s tím, že menším motivem je pak vyvolávání pocitu viny. Současně varoval před usazováním muslimů v České republice. Z analýz vyplývá, že pokud bude současné tempo pokračovat, někdy kolem roku 2035 překročíme práh nevratné islamizace, který už překročily Švédsko, Německo a Velká Británie.
Nebojte, nebudu vyvracet vyprávění o tom, jak zásah „bratrských armád“ v roce 1968 odvrátil pokus imperialistů o obsazení a zotročení Československa. Narazíme na něj příliš zřídka, než aby mělo smysl s ním ztrácet čas. Nicméně zůstávají ještě dva další příběhy. Ten první můžeme zjednodušeně označit za „sluníčkový“ a vypadá přibližně následovně.
Málokdy se stane, aby kniha zabývající se politikou patřila mezi bestsellery. Ode dne vydání v březnu 2018 jí dodnes bylo vydáno 8 500 kusů a v mnoha knihkupectvích ji najdete v poličce označené jako bestsellery, ale pokud se podíváte na internet a jste takový běžný uživatel jako já, v odkazech na nejúspěšnější novinky, tedy bestsellery, ji nenajdete. Tedy já ji nenašel. Mám podezření, že proto, že není „politicky korektní“. Ale 8 500 kusů je prostě bestseller, to je jasné.
Také už jste měli dojem, že to, co se na nás valí z Bruselu, je dílo pomatenců? Autor říká:
Proč se společenská atmosféra v zemích Višegrádu tak dramaticky liší od zanikající západní Evropy? To je otázka, na kterou znovu a znovu narážíme v nejrůznějších diskuzích. A tam, kde není vyslovena explicitně, tam je v pozadí údivu příslušníků západních elit. Jak je možné, že lidé v těch zemích odmítají následovat našeho příkladu?
V pátek se v Brně uskutečnila beseda se sociologem Petrem Hamplem, autorem knihy „Prolomení hradeb,“ kterou uspořádalo hnutí Slušní lidé. Kniha vzbudila minulý týden kontroverzi, když byl zakázán její prodej na půdě univerzitního knihkupectví Univerzity Karlovy.
Okamurovo "fiasko"
Nebojte, nebudu vyvracet vyprávění o tom, jak zásah „bratrských armád“ v roce 1968 odvrátil pokus imperialistů o obsazení a zotročení Československa. Narazíme na něj příliš zřídka, než aby mělo smysl s ním ztrácet čas. Nicméně zůstávají ještě dva další příběhy. Ten první můžeme zjednodušeně označit za „sluníčkový“ a vypadá přibližně následovně.
Proč se společenská atmosféra v zemích Višegrádu tak dramaticky liší od zanikající západní Evropy? To je otázka, na kterou znovu a znovu narážíme v nejrůznějších diskuzích. A tam, kde není vyslovena explicitně, tam je v pozadí údivu příslušníků západních elit. Jak je možné, že lidé v těch zemích odmítají následovat našeho příkladu?