Nebojte, nebudu vyvracet vyprávění o tom, jak zásah „bratrských armád“ v roce 1968 odvrátil pokus imperialistů o obsazení a zotročení Československa. Narazíme na něj příliš zřídka, než aby mělo smysl s ním ztrácet čas. Nicméně zůstávají ještě dva další příběhy. Ten první můžeme zjednodušeně označit za „sluníčkový“ a vypadá přibližně následovně.

1950 – v českých zemích brutální stalinismus.

Ve státech východní a střední Evropy, Česko nevyjímaje, vypukl skandál. Aktivistům se nelíbí, že firma Adidas prodává kolekci se sovětskou symbolikou. Co si o tom myslíte?

Myslím, že je přehnané mluvit o skandálu. Třeba v České republice naprostá většina lidí vůbec nezaznamenala, že nějaký spor probíhá. Jednalo se o akci velmi omezené skupiny aktivistů.

Výročí studentské revolty 17. Listopadu 1989 opět rozvíří debatu, jestli bylo lépe v 80. letech nebo dnes.  Tzv. pravice, tedy establishment, bude dnes na Václavském náměstí opakovat navyklé fráze, které vychází ze dvou základních tezí:

ROZHOVOR „Češi jsou národem, který přišel s požadavkem svobody projevu už v roce 1420 a který raději čelil vyhlazovací válce, než by se vzdal ideálu svobody projevu,“ upozorňuje sociolog Petr Hampl. Současně ale říká, že když tradiční strany hovoří o svobodě, je tím myšlena pouze možnost korporací přeměnit lidi na své otroky. Hampl upozorňuje, že jsme přeceňovali nebezpečí komunismu, a podceňovali nebezpečí havlismu. „Myslím, že třeba Václav Klaus ten problém viděl celou dobu. Jenže říci v 90.

V těchto dnech si připomínáme sedmdesáté výročí konce druhé světové války. Co podle vás konec války a poválečné uspořádání přinesly světu pozitivního a co se naopak nepovedlo?