Po delším odmlčení se znovu vracím k otázce, proč v českých zemích ztroskotal pokus o vytvoření dlouhodobého stabilního režimu parlamentní demokracie. Proč se stalo zřízení tak nestabilním a všeobecně neoblíbeným, že Andreji Babišovi stačilo fouknout a slaměné stavení se rozsypalo. Těm, kdo předchozí díly seriálu nečetli, doporučuji, aby se s nimi seznámili dříve, než se pustí do tohoto.

V únoru jste napsal, že si nemůžete pomoct, ale okamžiky, kdy jste na svého prezidenta hrdý, jsou čím dál častější. Platí to stále? A v čem tedy může být český občan na svého prezidenta hrdý?

„Nesouhlasíme s vraždami v Paříži, ale urážka náboženského cítění muslimů je stejně zavrženíhodná. Vlastně se těm muslimům nemůžeme divit.“ Přibližně tak by se dal shrnout postojů podstatné části evropských intelektuálů posledních týdnů.  Je to postoj, který znamená faktickou kapitulaci před militantní větví Islámu.

Tento článek je dalším dílem seriálu, ve kterém jsem se pokusil ukázat, že režim parlamentní demokracie v České republice byl v tichosti opuštěn a že byl nahrazen politickým uspořádáním, v němž hraje hlavní roli charismatický vládce, na jehož nadpřirozené schopnosti podstatná část populace spoléhá. Tento charismatický vládce bude mít v dohledné době větší moc nad majetky, životy a dobrou pověstí obyvatel, než jakou měl Gustav Husák.

Odpovědi na otázky Parlamentních listů

Jak hodnotíte rok 2014 z hlediska naší země? Byla dle vašeho mínění politická situace lepší nebo horší než jindy?

Před pár dny jsem byl požádán o odpovědi pro jeden studenstký časopis. Nakonec se jej nepodařilo vydat, tak předkládám text aspoň čtenářům svého blogu:

Myslíte si, že demontrace ve Fergusonu jsou jen vyvrcholením dlouhodobých problémů, které v tomto předměstí jsou? Mladí afroameričané si prý již delší dobu stěžují na šikanu od policistů, kteří jsou převážně bílé pleti.

Pokaždé, když nám média předkládají nešťastné dětské oči, můžeme s vysokou pravděpodobností soudit, že se s námi někdo pokouší manipulovat. A že se tudíž pokouší prosadit něco, co by bylo v otevřené diskuzi neobhajitelné. 

Právě to se podle všeho děje v diskuzi o pomoci obětem konfliktu v Sýrii. Tragédie je to obrovská, problémů je celá řada a není v možnostech jednoho článku je zvládnout. Navíc nechci předstírat, že jsem expertem na blízkovýchodní problematiku. Takže jen pár stručných poznámek.