Stručná mapa politické scény těsně před volbami.

Obyvatelé České republiky mají hloupý zvyk plést si parlamentní či prezidentské volby s výběrem Superstar. Snaží se odměnit nejsympatičtějšího kandidáta nebo nejsympatičtější stranu. Pro ty, kdo postupují tímto způsobem, žádnou radu nemám. Záleží na osobním vkusu – někdo hodí hlas kandidátce s největším poprsím, jiný kandidátovi s nejsrovnanějšími zuby a další zase tomu, kdo dokáže nejlépe vyprávět o morálce. Žádný podstatný rozdíl v tom není.

Přímá demokracie? Prezidentský režim latinskoamerického typu? Vláda expertů? Okupační správa?

Události posledních týdnů neznamenají jen konec politické kariéry Petra Nečase i konec politické strany ODS, ale také konec politického uspořádání zvaného parlamentní demokracie. A to bez ohledu na termín a výsledek příštích parlamentních voleb.

Protože na internetu lze narazit na poněkud zkreslené informace o mých postojích, následuje plný text vyjádření, které jsem poskytl Parlamentním listům.

V minulé části našich úvah o volebním chování jsme se pokusili vysvětlit, proč racionální jednání voličů a racionální jednání aparátu politických stran nutně muselo vést k postupné destrukci české liberální a konzervativní politiky.

V tomto a několika dalších článcích se pokusím pochopit a ukázat některé ze skrytých příčin toho, proč politický vývoj v České republice vedl ke všeobecnému zklamání. Některé z nich jsou specifické pro naši zemi, jiné fungují v celém západním světě.