Vím, že si nenecháte politickou korektností diktovat, s kým se smíte bavit a pro koho přednášet. V minulosti jste přednášel kupříkladu i pro DSSS. Existují v tomto ohledu pro vás nějaké limity?

Držím se zásady formulované Karlem R. Popperem, že soupeřit mají myšlenky, nikoliv lidé. Některé myšlenky jsou natolik nepřijatelné, že mají být z veřejného prostoru vytlačeny, ale to nikdy nesmí platit o lidech. Jakmile se téhle zásady přestaneme držet, jsme na cestě k vyhlazovacím táborům.

Otázka týdne z 26. června 2020

Bylo by skvělé mít vládu s odvahou odmítat nesmyslné požadavky z EU, došlápnout si na politické neziskovky, přestat podporovat genderové a podobné programy, zastavit migraci, střežit hranice, budovat nezávislou obranu a podporovat domácí ekonomiku.

Na tom se shodne naprostá většina lidí. Proč se to tedy neděje? Proč lidé ve volbách nezvolí strany, které by to nejspíš realizovaly? Proč nemá SPD 60% a Trikolora 30%?

Dámy a pánové,

Kdybychom žili v nějaké svobodné a demokratické zemi, tak by dnes profesor Jan Keller přednášel na největší univerzitě v zemi, jeho přednášky by probíhaly v největším sále a byl by pravidelně zván do nejvlivnějších médií. Těšil by se odpovídající autoritě.

Takové postavení by profesor Keller neměl z nějakých statusových důvodů, ale prostě proto, že co do šíře vzdělání, rozhledu ani analytických schopností tu není nikdo, kdo by s ním mohl soupeřit.

Když srovnáme rok 2015 se současnými událostmi kolem koronaviru, nabízí se otázka, proč nenastoupila fáze totálního popírání problému (jako tehdy v případě masové muslimské migrace) a proč se nakonec všechny evropské vlády nechaly dotlačit k tomu, aby problém začaly řešit.

Co udělá se společností vyhlášený nouzový stav? Jak dopadnou ti, kteří se v minulých časech vydávali za elity a společenské lídry, ale když o něco jde, tak se ukazuje, že jejich význam je mnohem menší? A mohou se v důsledku epidemie a opatření s ní spojených urychlit nebo zvýraznit nějaké dlouhodobé společenské trendy? O politicích, schovaných neziskových organizacích i české společnosti hovoří sociolog Petr Hampl.

ROZHOVOR Anna Šabatová ukradla úřad ombudsmana. A právníci by se měli zamyslet nad případnými trestněprávními důsledky jejího jednání, které výrazně poškodilo občanské svobody většiny obyvatel České republiky. To si myslí sociolog Petr Hampl, podle nějž se za vydatného přispění úřadu Veřejného ochránce práv podařilo vytvořit v této zemi atmosféru strachu, které podléhají politici, úředníci, a – jak ukázal nedávno případ knihkupectví, postaveného do latě aktivistou Člověka v tísni – už i některé firmy.

Sedím ve žlutém vlaku RegioJetu. Široké pohodlné sedačky,  usměvavý personál, stabilní wifi (o tom si mohou třeba České dráhy nechat jen zdát), káva v ceně jízdenky  a dortíčky za pár desetikorunu. Ty dortíčky jsou v RegioJetu obvykle nedbale rozmražené, tedy uvnitř studené až zmrzlé. Ale jinak perfektní pohodlné cestování.

Hanobení národa

Moji čtenáři asi většinou znají aféru posledních týdnů celkem podrobně. V lednovém čísle Učitelských novin mi vyšel delší rozhovor. Byl zpracován jako každý jiný časopisový rozhovor. Tedy záznam volné konverzace, založený na předpokladu, že nejen poznatky, ale i názory a postoje zpovídaného jsou pro čtenáře nějak zajímavé. To znamená, že jsou přípustná i čistě subjektivní vyjádření. Někoho to možná překvapí, ale takto jsou koncipovány i rozhovory v recenzovaných (vědeckých) časopisech – proto se za ně nepřidělují body do systému RIV.

Oslavy "Vítězného listopadu"