Pokládá-li někdo obyvatele ČR za natolik méněcenné, že nejlepším řešením je protektorát, měl by mít tolik poctivosti, aby to řekl otevřeně.

Tak tu máme další eurodebatu. Tentokrát o schvalování státního rozpočtu na unijní úrovni. Řada úctyhodných mužů (i řada neúctyhodných mužů) doporučuje na požadavek přistoupit. Vyrovnaný rozpočet stejně potřebujeme. Tak proč dělat problémy kvůli nějakému obskurnímu nacionalismu?

Rozhodnutí, které stojí před Řeckem, není odborné, nýbrž politické. Mají právo, aby rozhodovali Řekové a ne němečtí politici.

Řecký premiér se zachoval jako poctivý a slušný člověk. Umožnil svým spoluobčanům, aby si o dalším směřování země rozhodli sami. Je to správné. Rozhodnutí, které před Řeckem stojí, není odborné, nýbrž politické a mravní.

Nemá smysl rozšiřovat řady textů o tom, zda byla česká demokracie zachráněna před plukovníkem Bátorou připravujícím státní převrat nebo zda se jednalo o zlovolnou štvanici na nevinného člověka.

Při pohledu na včerejší výsledky amerických voleb je dobré připomenout podobnou událost před 16 lety.

Spojené státy tehdy měly levicového prezidenta a trpěly vleklou stagnací, o níž všeobecné přesvědčení říkalo, že ji Clinton zdědil po Bushovi starším. Po volebním výprasku Clinton omezil socialistické experimenty a ekonomika se po pár měsících začala vzpamatovávat.

Fakta nasvědčují tomu, že se rozdíl mezi společenskými třídami se v posledních desetiletích zvyšuje a že nová vládnoucí elita sestávající z byrokratů, intelektuálů, umělců a manažerů nemá zájem na pokračování hospodářského růstu.

Tak se svět zbavil dalšího diktátora.

Lidový hněv svrhl Viktora Janukovyče, který se k moci dostal státním převratem, nechal vyvraždit tisíce svých odpůrců a další stovky tisíc uvrhl do koncentračních táborů, zavedl cenzuru, instaloval špiclovský systém tajné policie, nepřipustil svobodné volby a nechal zmasakrovat pokojné demonstranty.

Potřebujeme parlamentní demokracii?

„Podívejte se, co nám ti hrozní bruselští úředníci nařizují!,“ voláme často my odpůrci Impéria. „Zameťte si před vlastním prahem, česká ministerstva nařizují ještě nesmyslnější regulace,“ kontruje protistrana.

Je to spor, který nemá řešení – protože je naprosto nesmyslný. Ve skutečnosti evropská byrokracie závisí na národní a naopak. Pokusím se to vysvětlit.

Během čtyřiceti let komunistické vlády se poměry neustále, byť nerovnoměrně, zlepšovaly (s výjimkou let 1969–1972). Přibývalo svobody, ubývalo policejní buzerace, režim byl stále tolerantnější vůči alternativám, stoupala životní úroveň a rozšiřoval se prostor pro podnikání (byť bylo pohrdavě označováno jako melouchaření nebo šmelina). Komunistický režim v roce 1988 se moc nepodobal režimu z roku 1950. Po sametové revoluci došlo k další skokové změně k lepšímu, ale někdy od roku 1996 se poměry neustále zhoršují.

Politici se snaží, reklamní agentury zoufale vyvíjejí činnost...a voliči se na to vykašlali.

Politice se snaží, rozpočty se nafukují, reklamní agentury zoufale vyvíjejí činnost, peníze létají… a voliči se na to vykašlali. Něco není v pořádku, zjistili i profesionální komentátoři a analytici. Demokracie, jak jsme si jí vymysleli a jak jí vnucujeme občanům, takhle přece nemá vypadat. Občané mají být přece nadšení! Nejlepší by bylo vyměnit obyvatele, jenže to je technicky příliš náročné. Co tedy dělat s nízkou volební účastí?