Volební kampaň Richarda Nixona v roce 1972 sjednotila téměř všechny vzdělané a kultivované Američany: hlasovali proti němu.

Jen málokterý příslušník vyšších vrstev pochyboval, že Nixon je slabomyslný buran a jeho setrvání v Bílém domě by bylo skandální. Shodovaly se televizní stanice i veškerý tisk. A výsledek? Nixonovo drtivé vítězství, jaké se od té doby nikomu nepovedlo zopakovat.

Článek byl napsán pár dnů po Obamově znovuzvolení: 

• Amerika přechází od tradičního anglosaského modelu, založeného na střídání vlád, k modelu skandinávskému, v němž pravidelné volby fungují jako potvrzení jediné vládnoucí strany.

• Stejné procesy, jaké změnily americkou společnost, probíhají i v některých evropských zemích. Můžeme čekat velmi podobný výsledek.

Televizní výzkum preferencí obsahuje školácké metodické chyby.

Drahá, ale nepoužitelná hračka, kterou si na Kavčích horách za naše peníze pořídili, tak připomíná Hummer H1 pražských strážníků. Asi nikoho nepřekvapí,
že existuje jednoduché a levné řešení, které by fungovalo lépe.

Mezi těmi, kdo čekají na výsledky amerických prezidentských voleb se zvláštním napětím, jsou jistě výzkumníci Gallupova ústavu.

Zatímco většina ostatních tvrdí, že šance jsou naprosto vyrovnané, respektive Obama má nepatrně navrch, hovoří Gallup o výrazné převaze Mitta Romneyho. Všichni přitom vychází ze stejných dat.

Jak to dopadá, když politici uvěří, že jejich deklarace jsou důležitější než skutečný život.

Tak ODS se zbavila kmotrů a je odhodlána důsledně hájit zájmy drobných podnikatelů a dalších obyčejných pracujících. Po pár měsících můžeme vidět, jak takové hájení vypadá.

Politici se snaží, reklamní agentury zoufale vyvíjejí činnost...a voliči se na to vykašlali.

Politice se snaží, rozpočty se nafukují, reklamní agentury zoufale vyvíjejí činnost, peníze létají… a voliči se na to vykašlali. Něco není v pořádku, zjistili i profesionální komentátoři a analytici. Demokracie, jak jsme si jí vymysleli a jak jí vnucujeme občanům, takhle přece nemá vypadat. Občané mají být přece nadšení! Nejlepší by bylo vyměnit obyvatele, jenže to je technicky příliš náročné. Co tedy dělat s nízkou volební účastí?

Stručná mapa politické scény těsně před volbami.

Obyvatelé České republiky mají hloupý zvyk plést si parlamentní či prezidentské volby s výběrem Superstar. Snaží se odměnit nejsympatičtějšího kandidáta nebo nejsympatičtější stranu. Pro ty, kdo postupují tímto způsobem, žádnou radu nemám. Záleží na osobním vkusu – někdo hodí hlas kandidátce s největším poprsím, jiný kandidátovi s nejsrovnanějšími zuby a další zase tomu, kdo dokáže nejlépe vyprávět o morálce. Žádný podstatný rozdíl v tom není.

Přesto se objevila první vlaštovka změny - Úsvit přímé demokracie.

Nedávejte někomu svůj hlas jen proto, že někdo jiný je ještě horší.

V anglosaských zemích je zvykem, že komentáři provádějí v předvečer voleb „endorsement“, tedy že se veřejně přihlásí na stranu konkrétního kandidáta a doporučí svým čtenářům, koho mají volit. Myslím, že je to velmi dobrý zvyk.

Letos by byl pro mne takový krok poměrně obtížný, protože existují dvě uskupení (a s určitými výhradami ještě třetí), u nichž určitě neprohloupíte, pokud jim dáte svůj hlas. Pokusím se tedy z druhé strany – koho nevolit.

Sociální demokraté si chtějí pojistit, že se hospodářská situace nezlepší před volbami. Doufejme.