Tlučhubové

Otázka týdne z 26. června 2020

Bylo by skvělé mít vládu s odvahou odmítat nesmyslné požadavky z EU, došlápnout si na politické neziskovky, přestat podporovat genderové a podobné programy, zastavit migraci, střežit hranice, budovat nezávislou obranu a podporovat domácí ekonomiku.

Na tom se shodne naprostá většina lidí. Proč se to tedy neděje? Proč lidé ve volbách nezvolí strany, které by to nejspíš realizovaly? Proč nemá SPD 60% a Trikolora 30%?

Sociolog Petr Hampl se zájmem sleduje, co se letos na podzim děje v české společnosti. Ať už jde o chystané připomínky listopadového výročí, nebo o spontánní lidové projevy přízně Karlu Gottovi či Jaromíru Jágrovi, které lidé s tím správným elitářským životopisem nikdy nepochopí.

ROZHOVOR Profesionálně připravená. Tak na sociologa Petra Hampla působila víkendová demonstrace na Letné organizovaná Milionem chvilek pro demokracii. Projevy, které zaznívaly na Letenské pláni, byly podle Hampla bezobsažné. Kriticky se vyjádřil také k postavám hlavních protagonistů: „Pan Banga je hoden pohrdání, ničeho jiného. A vedle něj Bára Basiková, která se nedávno ‚vyznamenala‘ tím, že lhala o prezidentovi.

„Co se týče role České republiky, stačí připomenout, že dvoumilionový stát Nové Mexiko má větší vliv na dění v USA než Česká republika na dění v EU. Politici, kteří slibovali, že budeme mít vliv na rozhodování EU, docela obyčejně bohapustě lhali. Jako pokaždé,“ mysli si v rozhovoru pro PL.cz sociolog Petr Hampl. „Elity reagují na rostoucí odpor potlačováním občanských práv a stále brutálnějšími metodami.

Brexit Party – strana pro jednu zemi s jediným bodem programu – má více europoslanců než celá ČR. Tím je dáno, jaký význam volby v ČR měly z hlediska směřování Evropy. Americký parlament má druhou komoru (Senát), kde mají určitou váhu i malé státy. Ale v EU se hlas středně velkých států nepočítá. Vůbec.

O nedávných volbách v USA toho bylo napsáno víc než dost, ale jeden aspekt téměř unikl pozornosti – další zvyšování rozdílů ve volebním chování mezi bohatými a chudými. Vlastně jen Ivo Strejček dal do své analýzy velmi stručnou zmínku, že „puklina mezi liberální velkoměstskou levicí a konzervativním venkovem se prohloubila.“

Mnoho lidí v České republice bylo výsledkem voleb v Praze šokováno. Něco takového bychom čekali spíš od Los Angeles, radikálních čtvrtí Berlína nebo jiných míst plných feťáků, transvestitů a všelijakých podivínů – kam byste možná s chutí jeli na divoký večerek, ale kde by jen málokdo chtěl bydlet.

Ale Praha?

Rýsují se před námi tři otázky.

ROZHOVOR „Rozhodně je zásadní problém s bezpečností v některých lokalitách. Před pár dny jsem měl v Brně příležitost navštívit ulici, do které magistrát nedávno nastěhoval osm problematických romských rodin. Lidé se tam bojí vycházet ze svých bytů! Z hlediska Brna jako celku to nemusí mnoho znamenat, ale pro lidi v té ulici je to pohroma. Takových míst jsou v různých městech stovky. Kdo jiný by to měl řešit než místní či městská samospráva?“ říká sociolog Petr Hampl.

Miloše Zemana volí za prezidenta lidé, kteří nepatří k úzké vládnoucí elitě a kteří nemají naději, že k ní někdy budou patřit. Zároveň to jsou podle Petra Hampla lidé, kteří spojují svou budoucnost s českými zeměmi a nechtějí odejít do zahraničí. Sociolog je také přesvědčen, že Jiří Drahoš dělá dobře, když se chce vyhnout televizním debatám se svým soupeřem, protože by pro něj bylo ideální vůbec nevystupovat na veřejnosti a nechat své příznivce vytvářet dojem, že v prezidentské volbě jde jenom o kladení věnců.